Před Bohem nelze hrát divadlo

22. neděle v mezidobí, cyklus B

Pán Ježíš v dnešním evangeliu nazývá farizeje pokrytci. Slovo pokrytec pochází z řeckého „hypokritos“, tj. herec. Pokrytec si na něco hraje. Vnějším chováním a slovy chce sám sobě i ostatním dokázat, že je něčím, čím ve skutečnosti není.

Dospívající mládež si hraje na dospělé. Dívky oblékáním a líčením, chlapci hrubostí, kouřením a alkoholem. Ve skutečnosti jsou to stále děti, plné strachu a nejistoty.

I filmové hvězdy se snaží plastickými operacemi zakrýt přibývající léta, ale stáří tím nezastaví.

Nebezpečí pokrytectví (herectví) číhá i v duchovním životě mezi věřícími. Kde chybí v srdci víra a upřímná láska k Bohu, přicházejí okázalé projevy vnější zbožnosti. Musíme si uvědomit, že jednou nebudeme Bohem souzeni za to, jak jsme si na křesťany hráli, ale jak jsme jimi byli – tělem i duší.

Farizejové dodržováním vnějších očistných předpisů si mysleli, že jsou čistí i před Bohem. Dbali více na čistotu rukou, než na čistotu srdce. Svými postoji vypadali velmi zbožně, ale mnozí z nich byli ve svém srdci pyšní a zlí.

Existují katolíci, kteří přicházejí do kostela jen tělem, ale jejich duše je zcela jinde. Nemyslím zde nedobrovolné roztržitosti, které přicházejí nechtěně a kterým se bráníme. Tito katolíci jsou na mši svaté přítomni jen tělem, a je jim to jedno. Nepřišli chválit Boha, klanět se mu a děkovat mu. Přišli si jen odsedět nedělní povinnost. Nesnaží se být při mši pozorní, mše je ani moc nezajímá. Plní si tito svou povinnost? Neplní! Kdyby na mši svaté nebyli, vyšlo by to nastejno. Kdo se mše svaté aktivně neúčastní srdcem a je duchem nepřítomný, na mši svaté prostě není. Svým postojem uráží Boha. Na mši svaté má být celý člověk – tělo i duše.

Zbožnost jiných katolíků začíná při vstupu do kostela a končí při odchodu z kostela. V kostele křesťan, mimo kostel pohan. Jde o jistou duchovní schizofrenii, a také velké pohoršení nevěřícím lidem. Pokud nejsem křesťanem celý den, tak jim nejsem. V kostele hraji divadlo, mimo kostel jsem takový, jaký ve skutečnosti jsem.

Třetí skupina katolíků staví svou zbožnost na určitých věcech, projevech zbožnosti. Kladou důraz na nepodstatné věci, podstatné věci jim unikají. Jak řekl Pán Ježíš:

„Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“

Kdo se nechová jako oni, nedodržuje to či ono, nevěří v to či ono soukromé zjevení, je špatný křesťan. Tady může být velké nebezpečí i pro kněze. Slouží dokonale a bez chyb liturgii, ale své farníky nemiluje. Myslím si, že Bůh od kněze neočekává dokonalost v liturgii, ale dokonalost v lásce. Svatí Cyril a Metoděj nezískali duše k víře ani tak dokonalou liturgií, ale svou láskou, kterou Moravané vnímali. .

Podstatou duchovního života věřících v Krista je ztotožňování své vůle s vůli Boží. Ryzím křesťanem je ten, kdo se v každodenním životě snaží naplnit Boží vůli.

Dnes se tedy máme všichni zamyslet nad tím, zdali i my nehrajeme před Bohem a lidmi divadlo. Nemáme se zamýšlet nad svým sousedem, ale každý sám nad sebou. Zdali jsem křesťanem nejen tělem, ale i duší (srdcem). Jen pokud si přiznám pravdu, mohu s Boží pomocí se sebou něco udělat.