Povzdech bývalého lidovce

14.06.2013 21:45

 

 

Do lidové strany jsem vstoupil na Štědrý den 1989. Někdy po 17. listopadu jsem se (jako ještě nečlen) zúčastnil schůze lidovců ve své obci. Myslel jsem si, že se na schůzi bude mluvit o stávce studentů, o odporu vůči komunistickému režimu. Jaké bylo mé překvapení, když se jednalo o připravované výstavce betlémů. To jsem se již neudržel a ozval jsem se:

To nevíte, co se u nás děje?“

Pak jsme s několika mladými lidovci sepsali prohlášení, že se i ČSL přidává ke generální stávce, která proběhla 27. 11. 1989. V roce 1990 jsem byl kooptován místo komunisty za poslance (dnes zastupitele) jednoho ostravského obvodu. Také jsem byl ve své obci za lidovou stranu členem Občanského fóra. Přes den jsem chodil do práce, po večerech jsem běhal po schůzích, což se nedobře projevilo na mém zdraví. Poznal jsem, že mě pravděpodobně Bůh volá jinde. Po nastoupení do semináře jsem z lidové strany vystoupil. Tolik asi o mém krátkém členství v této politické straně.

Ještě na jednou událost si dobře vzpomínám. Místní organizací ČSL jsem byl spolu s dalšími členy zvolen jako kandidát do městského výboru a na sjezd strany. Brzy se uskutečnilo setkání lidovců v Ostravě, kde měli být zvoleni členové městského výboru a účastníci sjezdu. Byl jsem nemile překvapen, když si předlistopadoví představitelé městského výboru ČSL sami vybrali příslušný počet jmen z kandidátů do města a na sjezd. Měli jsme jen zvednout ruku a odsouhlasit jména, které nám staré vedení vybralo. I zde jsem se ozval. Nakonec se volilo ze všech kandidátů. Někteří lidovci se na mě pak zle dívali. Proč to píšu? Snaha mít ve vedení „své“ lidi, je zřejmá i dnes.

Na Krajské konferenci KDU-ČSL Jihomoravského kraje, která proběhla 11.5. 2013, nedošlo po projevu generálního sekretáře strany ke zvolení předsedy MDK (Mladí křesťanští demokraté) Petra Jurčíka do Celostátní konference KDU-ČSL. Petr Jurčík byl přitom jednomyslně navržen svým mateřským okresem.

MDK je mi sympatická svým programem, zejména obranou křesťanských hodnot (tradiční manželství). Dále MDK odsoudilo ministry KDU-ČSL za podporu návrhu zákona o specifických zdravotních službách (2008), který by vedl k další liberizaci potratů. Sympatická je také jejich podpora pana Bátory, který byl navržen za náměstka ministra školství (2011).

Pravděpodobně „nekorektní“ názory MKD byly příčinou nezvolení Petra Jurčíka do Celostátní konference KDU-ČSL.

Dobře si vzpomínám na rok 2008, kdy v Topolánkově vládě podpořili návrh zákona o specifických zdravotních službách lidovečtí ministři i s předsedou KDU-ČSL panem Čunkem, který se vzdal práva veta. Jen ministr Svoboda nehlasoval, jeho ministerstvo návrh zákona k hlasování „jen“ připravilo. Tento morálně nepřijatelný návrh zákona podpořili i budoucí předsedové a místopředseda tzv. pravicových stran a katolíci (Nečas, Schwarzenberg, Kalousek). Jako by pro ně legislativa Evropské unie stála nad Božími přikázáními. Od této události již nemám v KDU – ČSL důvěru. Několik let tuto stranu již nevolím, s vyjímkou hlasu pro senátora Brože.

 

Odpor části vedení KDU – ČSL proti MKD je způsoben nesmyslnou politikou

středu“ a nekritickým postojem k Evropské unii. Právě politika „středu“ vede k nejasným postojům tam, kde má křesťan jasně říci „ano, ano – ne, ne“. Politický pojem „střed“ je jen maskou na tváři levice. Politika dnešní KDU-ČSL je levicová, jako je levicová politika vůdců Evropské unie, kterou KDU-ČSL téměř bez výhrad přijímá. Místo křesťanského politika je na straně pravice. Křesťanský politik má hájit a prosazovat zájmy občanů, kteří zastávají tradiční křesťanské postoje, ať se hlásí k víře nebo ne.

A tak se nemůžeme divit, že na webových stránkách KDU – ČSL čteme nepodstatné komentáře (neochota jmenovat pana Putnu profesorem), komentáře na hranici bulváru (údajná opilost prezidenta Zemana). Nedočteme se tam nic o tom, co se dnes děje ve Francii, o statisícových demonstracích francouzských občanů na obranu tradiční rodiny, které mají podporu francouzských biskupů. Levicová vláda ve Francii prosadila zákon, který umožňuje sňatky osob stejného pohlaví a adopci dětí homosexuálními páry. V občanském zákoníku mají být slova „manžel“ a „manželka“, „otec“ a „matka“ nahrazeny neutrálními výrazy „partner“ a „rodič“.

Masové demonstrace na podporu tradiční rodiny můžeme Francouzům jen závidět. A nejen to, musíme je i podporovat. Když se nemorální zákony schvalují v tak velké zemi, je jen otázkou času, kdy se něco podobného bude prosazovat i u nás. Lidovce nechává situace ve Francii chladnými.

 

Paní Roithová se pohoršila nad výši trestu ruských feministek, které se dopustily rouhání v moskevském chrámu sv. Spasitele. Jejich řádění omlouvá tím, že putinovský režim „potlačuje svobodu slova“ a „dohání nespokojené lidi k extrémním protestním akcím“. Mrzí mě, že nenašla slova účasti ke zbitý

m a zatčeným účastníkům demonstrace za tradiční rodinu ve Francii. I ty francouzská vláda „dohání k extrémním protestním akcím“. Paní Roithové je líto ruských feministek, kéž jí by bylo líto i kněze zbitého francouzskou policií.

Chápu, Francie není Rusko. Kritika Ruska je korektní, kritika Francie nekorektní. Pak se už nemůžeme divit, že se křesťanský politik zastává rouhaček, ale demonstrantů za Boží zákony už ne. Ach jo.

Každý katolický křesťan je přijetím svátosti biřmování povinen šířit a bránit katolickou víru. Třeba proti všem.

V příštích volbách budu muset zase hledat stranu, ve které bude alespoň zbytek pravicové politiky. Členům MKD radím totéž.