Potřebujeme Eucharistii

18. neděle v mezidobí, cyklus B

V prvním čtení jsme slyšeli o putování Izraele pouští do zaslíbené země. Izrael vychází z egyptského otroctví. Izrael se osvobodil nejen z otroctví sociálního a ekonomického, ale i z otroctví náboženského (víra v Hospodina proti víře v egyptské bohy). Lidé si tento duchovní rozměr vyjití z Egypta neuvědomují. Nechtějí snášet těžkosti cesty do země zaslíbené. Izraelité reptají, vidí jen to hmotné, co opustili, nevidí to duchovní. Tělem odešli z Egypta, ale srdcem jsou pořád u hrnců plných masa.

I mnoho křesťanů reptá vůči Bohu, vůči jeho vedení, nechtějí snášet těžkosti na cestě k věčnosti. Je jim zatěžko opustit svět s jeho lákadly a upřít svou touhu na věci duchovní. Nést jho křesťanských povinností je jim obtížné, neboť Boha málo milují a neupírají svou naději na věčnost.

Izrael se měl cestou pouští očistit od závislosti na Egyptu (na zlu). I křesťan se má v tomto pozemském životě očistit od hříchů a nezřízené závislosti na stvořených věcech.

Naší posilou na cestě k Bohu je Eucharistie. Jako byla mana pokrmem Izraelitů, tak je Eucharistie pokrmem křesťanů. Mezi Eucharistií a manou je propastný rozdíl. Mana byla pokmem pomíjejícím, utišila jen hlad těla. Eucharistie je pokrm duchovní, pokrm pro duši. Mana byla projevem Boží přítomnosti a ochrany pro Izrael. Eucharistie je projevem Boží přítomnosti a ochrany pro nový Izrael – církev.

V Eucharistii Pán Ježíš naplnil svá slova:

„Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku.“

Potřebujeme Eucharistii, aby v nás byl život – Boží život, život věčný. Pán Ježíš v Eucharistii je Boží chléb, který sestupuje z nebe a dává život světu.

Jakou bolest má Kristovo Srdce, když nepřijímáme jeho Tělo, i když nám v tom nic nebrání. Bolest Kristovu Srdci působí i neplodné svaté přijímání, kdy Krista přijímáme formálně, ze zvyku, bez touhy a úmyslu. Kdy chybí touha po sjednocení s Ježíšem, touha nechat se jím proměnit v nového člověka podle Boží podoby. Měli bychom často a hodně přijímat tuto svátost. Pán Ježíš řekl:

„Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.“

Svatá Terezie z Lisieux napsala:

„On nesestupuje každý den z nebe proto, aby zůstával ve zlatém ciboriu. Přichází, aby nalezl jiné nebe, které je mu nekonečně dražší než prvé: nebe naší duše, stvořené podle jeho obrazu, živý chrám klaněníhodné Trojice!“

Nereptejme jako Izrael na poušti, kteří nevešel do země zaslíbené, neboť nechtěl. Přijímejme i to v našich očích zlé; každé přijaté utrpení nás očišťuje.

Přijímejme často a plodně svaté přijímání s touhou po sjednocení s Ježíšem a s touhou být mu podobní.