Otevři Pánu srdce, aby tě mohl uzdravit

23. neděle v mezidobí, cyklus B

Izrael prožíval v babylónském zajetí krušné chvíle. Hospodin ústy proroka Izaiáše vlévá do srdcí Izraelitů novou naději. Bůh sám zasáhne a změní osud vyvoleného národa:

„Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“

A záchrana se projeví uzdravením nemocných a proměnou suché půdy v prameny vod.

V evangeliu prožívá záchranu hluchoněmý člověk. Ježíš na něm vykonal léčebné úkony a nakonec zvolal:

„Effatha!“

Pán Ježíš tak napravuje stvoření, které narušil hřích. Hřích je zdrojem všeho zla, které na člověka doléhá. Člověk si sám nemohl pomoci. Proto se Bůh v Ježíši Kristu stává člověkem, bere na sebe naše hříchy a obětuje se za nás na kříži. Napravuje stvoření, které narušil hřích.

Aby člověk dosáhl odpuštění hříchů, musí splnit Ježíšovu výzvu „effatha“. Musí se otevřít Ježíšově odpouštějící lásce. S pokorou musí uznat svůj hřích, svou duchovní slepotu a němotu. Pokání nás otevírá Boží odpouštějící lásce. Odpuštění hříchů, tj. duchovní uzdravení, je to nejdůležitější.

Ale Bůh chce a může uzdravit i naše zraněné srdce. Zraněný člověk se uzavírá do sebe. Bojí se druhým lidem otevřít, aby nebyl znovu zraněn. Kdo uzavírá srdce před lidmi, uzavírá ho i před Bohem. Když nepustíme dovnitř lékaře, nemůže nás uzdravit. Proto Ježíš volá:

„Effatha!“

Neboj se otevřít své srdce, abych tě mohl uzdravit.

Hnisající rána se musí otevřít a vyčistit, jinak se neuzdraví. Člověk nemusí svůj život prožít uzavřený v hořkosti a zatrpklosti. Ježíš ho může uzdravit. A také chce. Chce nás vysvobodit z vězení, do kterého jsme se sami uzavřeli a z kterého nechceme vyjít ven.

Ježíš má moc uzdravit celého člověka, jen je třeba se mu otevřít vírou:

„Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“