Odpouštěj, aby ti bylo odpuštěno
24. neděle v mezidobí, cyklus A
Apoštol Petr klade Ježíšovi otázku:
"Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?"
Jako svatý Petr bychom i my chtěli určit lásce k bližnímu hranice. To už stačí, více si už bližní nezaslouží. Pán Ježíš Petrovi řekl, že má odpustit sedmasedmdesátkrát, tedy vždy. A na vysvětlení přidává podobenství o nemilosrdném služebníkovi.
Jeden služebník dlužil svému pánu obrovskou částku, kterou nebyl schopný nikdy zaplatit. Nestačilo ani, kdyby byl i s rodinou prodán do otroctví. Pán projevuje vůči svému nehodnému služebníkovi velkou shovívavost a milosrdenství – celý dluh mu odpouští. Služebník odchází od svého pána bez dluhu.
Jeho srdce je však jiné, než srdce pána. Je tvrdé, lakomé a pyšné. Potká svého druha ve službě, který mu dluží zanedbatelný obnos, začne ho škrtit a vymáhat svůj dluh. Protože jeho dlužník není schopný hned zaplatit, nechává ho zavřít do vězení.
Pán si nemilosrdného služebníka znovu předvolal a řekl mu:
"Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože si mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?"
Nemilosrdný služebník byl sám uvězněn do té doby, dokud nezaplatí Pánovi svůj dluh. Tedy navždy.
Náš hřích vůči Bohu je s prohřešky bližních vůči nám nesrovnatelný. Boha stále urážíme. Mnohých urážek si nejsme ani vědomi, neboť naše svědomí otupělo. Kdyby nám Bůh zjevil stav naší duše, jak ji sám vidí, bylo by to hrozné poznání. Někteří by to ani nepřežili. Jednou se to stane – při soukromém soudu po naší smrti. Tam uvidíme stav své duše tak, jak ji vidí Bůh. Tam se už nebudeme obhajovat, tam budeme jen mlčet a přijmeme to, co si za svůj pozemský život zasloužíme.
Proto je dobré prosit o světlo Ducha Svatého, aby nám dal poznat naše hříchy, i ty, které nevidíme nebo nechceme vidět. Pokání můžeme konat jen zde na zemi. Po smrti už to nepůjde.
Abychom dosáhli u Boha odpuštění svých hříchů, musíme sami odpouštět těm, kteří se provinili vůči nám. Krásně to vystihl Sirachovec:
"Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit."
Pokud nechceme bližnímu odpustit, platí pro nás další jeho slova:
"Člověk uchovává hněv proti druhému, ale od Pána hledá uzdravení? S člověkem sobě rovným nemá slitování, ale za své hříchy prosí? Živí pomstu, ač je sám jen člověk; kdo se smiluje nad jeho hříchy?"
Někdy je těžké odpustit. Odpuštění je ve vůli člověka: chci viníkovi odpustit. Pocity vůči viníkovi nejsou důležité, důležitá je vůle, ochota odpustit. Příkladem je pro nás Ježíš na kříži. Odpustil těm, kteří ho ukřižovali.
Odpouštějme i my těm, kteří nás křižují. Pak můžeme Boha s důvěrou prosit o odpuštění svých hříchů.