Nesme ovoce hodné obrácení

15.12.2013 12:56
 

 

2. neděle adventní, cyklus A


 

Druhá neděle adventní nám představuje předchůdce Ježíše Krista – Jana Křtitele.

Jan Křtitel, poslední starozákonní prorok, nejen předpovídal příchod Božího království a Mesiáše, ale sám na něj ukázal, sám zažil jeho příchod. Byl hlasem volajícího na poušti, hlasem, který připravoval cestu slovu, Božímu slovu. Měl připravit své posluchače na přijetí Ježíše Krista jako Mesiáše.

K Janu Křtiteli přicházeli lidé různého postavení – vojáci, chudáci a hříšníci. Tito lidé toužili po Mesiáši a jeho království. Projevili ochotu změnit svůj život tím, že vyznávali své hříchy a nechali se pokřtít Janem v Jordánu. Tito prostí i hříšní lidé byli připraveni na příchod Spasitele Ježíše Krista a jeho království.

K Janu Křtiteli však přicházeli i duchovní představitelé židovského národa, kteří znali Zákon. Ti však nebyli ochotni slova Jana Křtitele o nutnosti obrácení slyšet. Mysleli si, že obrácení nepotřebují. To potřebují celníci a nevěstky.

Byli plní sebe, obráceni k sobě a ne k Bohu. Jan Křtitel vidí jejich pýchu a falešnou zbožnost. Nevábí je medovými řečmi, neplácá jim po zádech, ale říká jim (Mt 3,7):

Zmijí plemeno, kdo vám ukázal, jak uniknout trestu, který už hrozí?“

I Pán Ježíš nazývá tyto farizeje a saduceje „obílenými hroby“ a „pokrytci“ (herci), kteří si před lidmi hrají na spravedlivé, ale uvnitř jsou plní pýchy, zla a nečistoty.

Tito lidé se spoléhali na své vlastní skutky a na to, že jsou potomky praotce Abraháma. Bůh je tedy už proto musí spasit.

Jan Křtitel jim říká, že být členem vyvoleného národa ještě nic neznamená. Není možné se zaštiťovat vnějšími věcmi a nezměnit své nitro.

Do Božího království vstoupí jen ten, kdo uvěří v Ježíše Krista a nese ovoce hodné obrácení. Do Božího království vstoupí jen ten, jehož víra v Krista způsobí radikální změnu jeho života.

I křesťané se stali křtem vyvoleným Božím lidem. Ale jen křest ke spáse nestačí. Křest není vstupenka do nebe. Křesťan musí mít osobní víru, osobní vztah k Ježíši. Musí radikálně změnit svůj život a nést ovoce hodné obrácení.

Kdo se spoléhá jen na vnější věci, dělá se věřícím, ale ve skutečnosti je sám sobě bohem, sám si řídí svůj život, sám si rozhoduje, co je dobré a co zlé. Podobá se tak pyšným farizeům z dnešního evangelia.

Ani modlitba ještě nic neznamená, ani chození do kostela, ani půst.

I farizeové se denně hodně modlili, postili se dvakrát týdně, věrně navštěvovali bohoslužby v synagógách, dávali desátek (desetinu) ze všech svých příjmů.

Kolik katolíků by bylo ochotno dát na svou farnost 10% svých příjmů? Kolik matrikových katolíků by stálo před farou a chtěli by se vypsat z Církve, neboť by ji nechtěli financovat.

A farizeové to vše dělali. Po vnější stránce se jim nedalo nic vytknout. Vše bylo v pořádku kromě jejich nitra. Oni to nedělali ani tak pro Boha, jako spíše pro sebe.

Na druhé straně – celníci a nevěstky – se nemohli jako farizeové vykázat řádným plněním Mojžíšova zákona. Byli hříšníci, a věděli o tom.

Ale slova Jana Křtitele na ně tak zapůsobila, že litovali svého hříšného života, uvěřili v Boží lásku. Obrátili se – radikálně změnili svůj život.

Z celníka se stal apoštol, z Máři Magdalény se stává věrná duše, která vytrvala u Ježíšova kříže.

I nám dnes říká prorok Jan Křtitel (Mt 3,2):

Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“

Zavisí jen na nás, jaký postoj zaujmeme. Postoj farizeů byl špatný. Přijměme raději postoj hříšníků. Litujme svého hříšného života, změňme svůj vztah k Bohu a přijměme pozvání do Božího království.

Do našeho změněného a čistého srdce pak bude moci přijít Mesiáš, Ježíš Kristus.