Nerezignovat vůči zlu

12.10.2013 13:43

27. neděle v mezidobí, cyklus C

 

V prvním čtení jsme slyšeli proroka Habakuka. Doba, ve které žil byla složitá. Na troskách asyrské říše, která zničila království severního Izraele, povstala říše novobabylonská. Babylonský král Nabúkadnezar II. porazil v r. 605 př. Kr. i Egypťany a získal tak moc nad Palestinou a Sýrií.

Judské království se stalo vazalem babylonské říše. Jójakím, judský král, vypověděl tuto vazalskou službu Babyloňanům a spoléhal se na pomoc Egypta. Výsledkem byla velká ztráta území judského království a obklíčení Jeruzaléma babylonskými vojsky.

Dnešní úryvek z knihy proroka Habakuka popisuje jednu z posledních liturgických slavností v jeruzalémském chrámu před jeho zničením. Lid se shromažďuje v chrámě a žádá proroka, aby jejich situaci a prosby předložil Bohu. Prorokova modlitba má formu NÁŘKU. Nářku nad zlem a chaosem, které zbylé Izraelity obklopují a ohrožují:

Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, ty však neslyšíš; křičím k tobě: „Násilí!“ - ty však nepomáháš. Proč mi dáváš hledět na bezpráví? Mám se dívat na soužení? Zpustošení a násilí je přede mnou, povstávají hádky, rozléhá se svár.“

Je to nářek plný strachu, nejistoty a pochybnosti. Hospodin odpovídá – jeho slovo však nebude ihned splněno – je to slovo pro budoucnost.

Má být vyryto do desky, aby se stalo znamením Boží věrnosti, když se toto slovo naplní:

Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši, spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“

Bohu nevěrný judský král Jójakím zahyne, zanikne i babylonská říše, ale Izrael se musí nejprve očistit babylonským zajetím. Spravedliví se nemusí bát; Bůh bude s nimi i v zajetí, budou žít pro svou věrnost Bohu.

Mají slova proroka Habakuka význam i v dnešní době? V horském kázání je jedno blahoslavenství:

Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.“

Ježíš blahoslaví ty, kterým není lhostejné zlo. Ty, kteří pláčou nad svými hříchy i nad zlem ve světě. Křesťanům nemůže být lhostejné zlo ve světě, že tolik lidí denně umírá hladem a na nemoci, pro které existují dostupné léky. Že tolik lidí denně umírá ve válečných konfliktech, že tolik lidí musí prchat ze svých domovů, že tolik dětí neuvidí světlo světa pro sobeckost a nezodpovědnost svých rodičů (ploditelů), že děti a mládež jsou kaženi kultem smrti a sexu, že děti nejsou vychovávány vlastními rodiči, kteří na ně nemají „čas“, ale jsou vychovávány televizí a ulicí.

Kolem nás je mnoho zla. I křesťan by měl být schopný nářku nad tímto zlem. Jistě, většinu zla nejsme schopni změnit, můžeme dělat často jen málo – přispět na charitativní účely, a co zase není tak málo – MODLIT SE.

Zlo, které nás obklopuje, nás může vést k malověrnosti a k pochybám, zdali může Bůh proti lidské zlobě něco dělat. Může, je všemohoucí. My máme s vírou prosit o jeho pomoc.

Křesťan má mít k Bohu důvěru, má být trpělivý – vše má svůj čas. I zlo ve světě má svůj konec, až Ježíš přijde podruhé na tento svět. Máme prosit Boha jako Ježíšovi učedníci:

Dej nám více víry.“

Kdyby byla naše víra silná, mohly by se i na naše prosby dít velké věci. Křesťané NESMÍ vůči zlu REZIGNOVAT, musí se podle svých sil a víry snažit moc zla zlomit – v sobě i kolem sebe. Satan je již od velikonoční noci poražen, jeho moc nad světem je jen dočasná. Definitivně bude odstraněn se svými služebníky při druhém Kristově příchodu. Tehdy se definitivně naplní slova proroctví:

Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši, spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.