Nekonat zlo nestačí

26. neděle v mezidobí, cyklus C

Abrahám na prosbu zavrženého boháče o trochu vody odpovídá:

„A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.“

Po smrti člověka proběhne soukromý soud, který rozhodne o jeho dalším osudu. Mezi nebem a peklem je nepřekonatelná propast, která navěky odděluje ty, kteří tam přebývají. Je rozhodnuto, nelze již nic změnit.

Tato slova nás mají vést k odpovědnému životu zde na zemi. Náš pozemský život rozhoduje o naší věčnosti.

Propast mezi boháčem a chudým Lazarem existovala již za jejich pozemského života. Lazar ležel u dveří bohatého člověka, ale ten mu nebyl ochotný pomoci. Hostil své přátele, radoval se s nimi, chudáka umírajícího hladem neviděl. Boháč nebyl ochotný překonat propast, která ho dělila od chudého Lazara. Stačilo málo. Poslat služebníka se zbytky z hostiny, aby utišil Lazarův hlad.

Nyní boháč v pekle již Lazara vidí v Abrahámově náručí a žadoní o pár kapek vody. Ale propast mezi nebem a peklem nelze nikým překonat. Nikdy.

Boháč nebyl zavržen pro nějaký zlý skutek, ale proto, že nevykonal dobro, které byl povinen vykonat. Při přípravě na svátost smíření nemáme jen zkoumat, co jsme udělali zlého, ale i to, zda jsme neopomněli vykonat povinné dobro.

Na žádost boháče, aby byl Lazar poslán varovat jeho pět bratrů, Abrahám odpovídá:

„Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!“

„Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby vstal někdo z mrtvých.“

Kdo se nedá od bezbožného života odvrátit Božím slovem, ten se neodvrátí ani zázrakem. Zatvrzelé srdce, které odmítá přijmout Boží slovo, odmítne i zázrak.

Z Janova evangelia víme, že Pán Ježíš vzkřísil svého přítele Lazara, ale farizeové v Ježíše přesto neuvěřili.

Žijme zodpovědně svůj život. O své budoucnosti na věčnosti rozhodujeme zde na zemi. Nestačí jen varovat se zlého. Musíme také konat dobro, které od nás Bůh očekává. Máme Boží slovo, které nám říká, co máme dělat.