Neboj se, malé stádce!
19. neděle v mezidobí, cyklus C
První čtení je vzato z Knihy Moudrosti. Tato kniha vznikla v Alexandrii, mezi Židy žijícími v Egyptě. Tito židé byli ohroženi řeckou kulturou, především filozofií. Byli malou skupinou mezi pohany, a právě řecká filozofie v nich mohla vyvolat pocit méněcennosti a pokušení vzdát se víry svých otců.
Proto autor této knihy Bible připomíná židům, že jsou vyvoleným národem, že skrze ně chce Bůh uskutečnit svůj plán spásy lidstva. Mají věřit Bohu, který už tolikrát zasáhl do dějin izraelského národa.
Především je vysvobodil z egyptského otroctví a uzavřel s nimi smlouvu. Vysvobození z otroctví nebyla náhoda, ale Boží zásah, který byl navíc předpověděn:
„Ta noc (v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů) byla napřed oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli, když bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili.“
I dnešní křesťané jsou menšinou v pohanském světě. I oni jsou ohrožováni filozofiemi a názory ateistů nebo tzv. „novými náboženskými proudy“. I dnes mnozí křesťané trpí pocitem méněcennosti, přejímají názory tohoto světa a považují některé pravdy víry nebo mravní přikázání za přežité a nemoderní. Pokušení vzdát se víry svých otců je veliké. Mnozí vyměňují nepomíjivé duchovní hodnoty za pomíjivou materii a rozkoš.
Dnes jsou velmi aktuální Ježíšova slova, která řekl svým učedníkům:
„Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království.“
„Neboj se, malé stádce!“
Křesťané budou na zemi vždy jen malým stádcem. Mám na mysli věřící křesťany, kteří podle své víry žijí. Na světě je málo věřících křesťanů, ale přesto jsou kvasem, který je schopný prokvasit těsto – celý svět. Kvasu je málo a není ho v těstě vidět, ale přesto svou silou je schopný prokvasit celé těsto.
I věřících křesťanů, svědků víry, je málo, často nejsou ani vidět. Nemají popularitu jako politici, herci, zpěváci a sportovci, ale přesto svou modlitbou, obětí a svědectvím života posvěcují a proměňují své okolí.
Těmto Ježíš říká: „NEBOJ SE! Váš Otec rozhodl, že vám dá království.“
Odměnou života věřících křesťanů, jejich každodenního boje o svou vlastní víru i o víru bližních, je Boží království.
Neočekávají ministerská křesla, vysoké platy, ale království Lásky v rodině Božích dětí. Věřící křesťané jsou ochotni pomáhat svým bližním, zříci se pro Krista svého majetku i postavení.
Věřící křesťané jsou BDĚLÍ, očekávají druhý Kristův příchod, dovršení lidských dějin a naplnění Božího království.
Nevíme, zdali zažijeme druhý Kristův příchod na tento svět, ale víme s jistotou, že se s Ježíšem setkáme na konci pozemského života. Každý z nás. Jsme připraveni na toto rozhodující setkání s Pánem, které rozhodne, jaký bude náš život po smrti?
Zdali to bude věčná odměna nebo věčný trest nebo očišťování?
Celý život se máme připravovat na svou smrt. V každém okamžiku svého života bychom měli být připraveni odejít z tohoto světa před Boží tvář. Pokud nejsme, hazardujeme se svým věčným životem.
Křesťané byli a budou malým stádcem v tomto světě, stádcem ohrožovaným světským smýšlením a hodnotami. Je na každém z nás, zda-li zůstaneme věrni Kristu a Církvi, věrni víře svých otců, nebo půjdeme cestou marnotratného syna za falešnou svobodou, kterou nabízí nevěřící svět. Za falešnou svobodou, která zotročuje.
Jen Ježíš je Pravda, která osvobozuje.