Moudrost Boží a moudrost světská
25. neděle v mezidobí, cyklus B
Boží slovo dnešní neděle nám dává do ostrého protikladu dvě moudrosti. První je moudrost Boží, která je skutečná a pravá. Druhá je moudrost světská, kterou svatý Jakub charakterizuje těmito slovy (Jak 3,15):
"To není moudrost, jež přichází shora, ale pozemská, živočišná, ďábelská."
O moudrosti Boží jsme slyšeli v dnešním úryvku listu svatého apoštola Jakuba (3,17):
"Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká."
Co je to moudrost?
Moudrost je umění správně se rozhodovat za různých okolností. Člověk, který se nechává vést Boží moudrostí se rozhoduje ne podle toho, co chce sám, nebo podle toho, co chce tento svět (většina), ale podle toho, co chce Bůh.
Počátek moudrosti je bát se Hospodina. Jde o bázeň před Hospodinem, ne však strach z Hospodina. Uznávám Boha za svého Pána, a proto se snažím myslet, mluvit a jednat tak, jak si to přeje Bůh.
Vzorem této pravé moudrosti je Ježíš Kristus. Jeho posláním bylo naplnit vůli nebeského Otce. Ježíš byl bez hříchu, žil spravedlivě. Snažil se získat pro Boží moudrost i nás, hříšníky.
Někteří lidé Ježíše i jeho Moudrost přijali, jiní se mu postavili na odpor. Odpůrci Ježíšovi byli vedeni světskou moudrostí (falešnou, živočišnou a ďábelskou). Byli bezbožníci, tzn. žili ve skutečnosti bez Boha. Proto nemohli snést Božího Syna ani jeho učedníky. O tom píše kniha Moudrosti:
"Číhejme na spravedlivého..."
Číhat jako lovec na zvěř. Snažit se spravedlivého zaskočit, překvapit. Kolikrát se snažili Ježíšovi odpůrci Spasitele zaskočit. Chtěli ho přivést k výrokům, za které by Ho mohli obžalovat. Neuspěli. Když Ho nemohli umlčet slovy, snažili se Ho zabít:
"Odsuďme ho k hanebné smrti, zda najde ochranu, jak říká."
Podobně se střetává moudrost Boží se světskou moudrostí v křesťanech, kteří musí čelit útokům bezbožných. Byli to apoštolové, mučedníci a vyznavači.
Matka Tereza neměla jen obdivovatele, ale i nepřátele, kteří hanobili její práci. Její práce pro nejchudší strhávala masku tomuto světu, který žije pro zisk a peníze, který vede člověka k sobectví a lhostejnosti k utrpení druhých.
Jako skutečně moudří se projevili mnozí křesťané za doby komunismu. Byli bezbožníky nuceni zapřít svou víru, ale zůstali Kristu věrní. Raději ztratili práci, majetek a postavení. Mnozí křesťané však selhali, nechali se vést světskou moudrostí.
Dnes se můžeme všichni zamyslet, jakou moudrostí se dáváme vést. Zdali světskou, kdy žijeme, jak chceme my, jak chce svět, podle veřejného mínění většiny; abychom nenarazili, abychom na sebe neupozorňovali. Tak jednají bezbožní. To nejsou jen ti, kteří v Boha nevěří, ale i ti, kteří žijí tak, jako by Bůh nebyl.
Máme se vést Boží moudrostí, vždy se rozhodovat podle Boží vůle, podle Božích přikázání. I naším pokrmem má být konání vůle nebeského Otce.