Morální relativismus - nebezpečí pro víru

18.07.2013 15:23

15. neděle v mezidobí, cyklus C

 

Dnes budeme hovořit o nutnosti zachovávat Boží přikázání. Nejen proto, že na tom závisí naše spása, ale i proto, že na tom závisí další vývoj dnešního světa.

Už ve Starém Zákoně se často mluví o zachovávání Božích přikázání, která jsou vyjádřením Boží vůle. V prvním čtení jsme slyšeli tato slova:

Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení.“

Víme, že Desatero je závazné i pro křesťany. Když přišel bohatý mladík k Ježíšovi a ptal se ho, co má dělat, aby dosáhl věčného života, Pán Ježíš mu vyjmenovává přikázání (Mk 10,19):

Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!“

V evangeliu si na otázku, co má dělat, aby dosáhl věčného života, znalec Zákona odpovídá sám:

Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe.“

V dnešní době se prosazuje morální relativismus. Co bylo kdysi nemorální, se dnes označuje jako normální chování. Nebezpečné je to, že se relativismus prosazuje i v křesťanských kruzích. Boží přikázání se již často neberou vážně ani u křesťanů. Je prý jiná doba, nežijeme ve středověku, dnes je to přece již normální, neboť většina takto žije.

A tak si i mnozí katolíci obhajují své nemorální chování, např. potraty, rozvody, soužití muže a ženy bez manželského svazku, neúčast na nedělní bohoslužbě.

Tlak většiny, manipulace sdělovacími prostředky, nekřesťanská výchova dětí a mládeže na školách, to vše má vliv na myšlení křesťanů, kteří opouštějí Boží přikázání a žijí podle smýšlení světa, který si myslí, že Boha nepotřebuje. Člověk si přece sám určuje, co je dobré nebo špatné. Začali tím prarodiče v ráji. Víme jaké to mělo pro lidstvo následky.

Boží přikázání mají stálou platnost. Nejsou závislá na čase, společenském zřízení, módních trendech nebo na projektech sociálních inženýrů.

Je velmi důležité, aby křesťané žili podle Božích přikázání, aby je měli v úctě. Je třeba postavit hráz proti kultuře smrti, která infikuje všechny oblasti života. Kdo jiný, než křesťané, mají svým životem podle Božích přikázání ukazovat světu správný směr. Pokud to nebudeme dělat, lidstvo již nemá naději. Jsme zodpovědni za tento svět. Svým životem máme být světlem pro ostatní.

Jinak nám hrozí další mravní devastace a ztráta svobody. Lenin řekl pravdivý výrok:

Chceme-li zničit národ, musíme nejprve zničit jeho morálku a padne nám do klína jako zralé ovoce.“

Myslím si, že o to dnes ve světě jde - zničit morálku národa, a tak ho zotročit.

Bl. Jan Pavel II. v roce 1983 v Čenstochové řekl:

Národ hyne, když demoralizuje svůj duch, a sílí, když se jeho duch stále víc očišťuje. To nedokáží zničit žádné vnější síly.“

 

Stát na straně Boží, stát na straně dobra, stát na straně člověka, znamená ctít a zachovávat Boží přikázání, která jsou návodem k šťastnému životu na zemi, a pak na věčnosti.

Naší povinností je tedy zachovávat Boží přikázání a tím stavět hráz kultuře smrti.

Je těžké žít v tomto světě a zůstat věrný Bohu.

Je to projev hrdinství i jisté formy mučednictví.