Modlitba není ztracený čas

17.01.2014 19:48
 

 

Svátek Křtu Páně, cyklus A


 

Vánoční doba končí svátkem Křtu Páně. Ježíš přijímá Janův křest a začíná veřejně působit jako Mesiáš.

Janův křest nebyl svátostí, byl to křest pokání, usmíření. Kdo přijal Janův křest, vyznal před Bohem svou hříšnost a touhu změnit život. Tak měl být připraven na příchod Mesiáše a jeho království.

Ježíš neměl žádný hřích. Do Jordánu sestoupil za naše hříchy. Ukázal tím nejen svou pokoru, ale dal nám také příklad kajícího smýšlení. Křtem také projevil svou lásku k nebeskému Otci, neboť tím naplnil jeho vůli.

Nebeský Otec projevuje svou lásku ke svému vtělenému Synu tím, že ho nazývá milovaným Synem (Mt 3,17):

To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“

Ježíšovo mesiánské poslání dosvědčuje vedle nebeského Otce i Duch Svatý, který v podobě holubice na Ježíše sestupuje. Tím se naplňují slova proroka Izaiáše (Iz 42,1):

Toto praví Hospodin: Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého Ducha, národům přinese právo.“

Totéž dosvědčuje i svatý Petr, když prohlašuje, že „Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše z Nazareta“ (Sk 10,38).

Ježíš byl naplněn Duchem Svatým již od narození. Po křtu je Duchem Svatým uschopněn k naplnění poslání Mesiáše, který má národům přinest právo – spásu.

Od této chvíle Ježíš začíná hlásat evangelium, začíná lidem zjevovat lásku nebeského Otce.

Ježíš měl ke svému Otci důvěrný vztah. Často se modlil, zvláště před důležitými rozhodnutími. I přes svou namáhavou službu lidem si našel čas na modlitbu.

Modlitba není ztracený čas. Je to okamžik, kdy se čas spojuje s věčností. Je projevem lásky k Bohu. Kdo miluje Boha, rád se modlí. Modlitba pro něho není povinností, ale potřebou. Modlitba je pro nás nezasloužený dar. Modlitbou se můžeme vnořit do lásky nebeského Otce.

Kdo říká, že se nemá čas modlit, nemá Boha rád.

Také my jsme přijali Ducha Svatého. Přijali jsme svátost křtu a biřmování. I my máme hlásat evangelium o lásce Boha k člověku. I my máme prožívat, že jsme milovaní synové a dcery nebeského Otce.

Být křesťanem je něco velkého. Máme Bohu sloužit z lásky. Bůh ví, že jsme slabí, že jsme v duchovním životě ještě dětmi, že potřebujeme stále jeho péči. Stačí naše dobrá vůle a snaha. Snaha naplnit Otcovu vůli, tak jak to dokázal Ježíš.

Buďme milí Bohu podle slov svatého Petra (Sk 10.34):

Ťeď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.“