Kultura smrti proti kultuře života

26.02.2013 13:02

 

O kultuře smrti často hovořil bl. Jan Pavel II., který je autorem známé encykliky Evangelium vitae (25. 3. 1995). V této encyklice se zmiňuje o zápasu mezi „kulturou života“ a „kulturou smrti“ (čl. 28, 95).

Hlavními projevy kultury smrti jsou potraty, umělé oplodnění, prostituce, antikoncepce, eutanázie, obchod s ženami a mladistvými, sebevraždy, války a terorismus.

Kultura smrti bojuje proti kultuře života, kterou hlásá křesťanství. Bůh je na straně života, neboť vše živé od Boha pochází. Na straně smrti stojí satan, který nenávidí život. Svým rozhodnutím proti Bohu, které má věčnou platnost, ztratil smysl své existence. Již nikdy nedosáhne toho, pro co byl Bohem stvořen. Je symbolem promarněné existence. Jeho hlavním úsilím je, aby i člověk nedosáhl posledního cíle života – nebeské blaženosti.

Bůh, který je dárcem života, je tedy na straně kultury života. Proto je kultura smrti zaměřena nejen proti člověku, ale také (v prvé řadě) proti Bohu. Na straně kultury života stojí i Církev, která hlásá slova života. Proto je Církev největší překážkou šířitelů kultury smrti v dnešním světě.

Dalším projevem kultury smrti v dnešní době je homosexualismus. Stále více států uzákoňuje právo homosexuálů na sňatek (i církevní) a adopci dětí. A co je ještě horší, dochází i předefinování základních pojmů, na kterých stojí civilizace, jako je manželství a rodina. Soužití homosexuálů bylo dáno na roveň přirozeného manželství mezi mužem a ženou. Ve Francii mají být v občanském zákoníku slova "manžel", "manželka", "otec" a "matka" nahrazeny tzv. neutrálními výrazy "partner" a "rodič".

Vrchní rabín Francie, Gilles Bernheim, dokonce mluví o atentátu proti autentické rodině (otec, matka, děti). Jde o ohrožení identity člověka; toho, čím je člověk podle Božího plánu.

Budou vyvíjeny velké tlaky, aby se manželství homosexuálů prosadila i v dalších zemích. Budou velké tlaky i na to, aby i Církev umožnila homosexuály oddávat, když na to mají státem uzákoněné právo. Kultura smrti bude nadále sílit. S tím musíme počítat.

Je však nutné, abychom proti kultuře smrti bojovali. Blahoslavený Jan Pavel II. ve své encyklice píše jasná slova (čl. 28):

Tento pohled plný světel a stínů nás nutí uvědomit si, že stojíme všichni před krutým a rozhodujícím zápasem mezi dobrem a zlem, životem a smrtí, "kulturou smrti" a "kulturou života". Nestojíme "před" tímto zápasem, ale ve skutečnosti jsme "uvnitř": všichni jsme jím ovlivněni a nemůžeme uniknout té základní povinnosti, být bezpodmínečně vždy na straně života.

V zápase mezi dobrem a zlem, mezi kulturou života a kulturou smrti, nemůže být žádný křesťan neutrální. Buď se bezpodmínečně postaví na stranu života, nebo bude stát na straně smrti.

Také je nutné, abychom se nedali ovlivnit propagandou šířitelů kultury smrti, kteří po krůčcích prosazují své cíle. Křesťan nemá přijímat názory světa, ale má zastávat učení Církve, ve kterém může spolehlivě najít vůli Boží.

Žijeme v době velkých zmatků a změn. Častokrát tápeme při hledání pravdy. Katolický křesťan, aby zůstal na straně Boží, na straně života, musí v pravé ruce držet Písmo svaté s kvalitním katolickým komentářem a v levé ruce Katechismus katolické církve. Nejen držet, ale i studovat. V Bibli a katechismu najdeme čemu máme věřit a jak máme žít. Zde najdeme Boží pohled na člověka, manželství, rodinu i na svět.

Nebojme se hlásat kulturu života. Máme na to právo. Nejen právo, ale i povinnost.

Nemáme takové možnosti a prostředky, jaké mají šířitelé kultury smrti, ale stojíme na straně Pravdy. Není to jen náš zápas, je to boj Boží. Boj, který je již vyhraný. Vyhraný díky Ježíši Kristu na Golgotě.

A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo - duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo.“ (Mt 10, 28)