Kristova láska do krajnosti

Je zajímavé, že zprávu o ustanovení Nejsvětější Svátosti Oltářní máme v Matoušově, Markově i Lukášově evangeliu. V listě Korinťanům o tom píše i svatý Pavel. V Janově evangeliu však tato zpráva chybí. Místo ní svatý Jan popisuje, co předcházelo - mytí nohou učedníkům.

Ustanovení Nejsvětější Svátosti a mytí nohou spolu úzce souvisí. Oběma skutečnostmi se vyjadřuje totéž - Ježíšova láska do krajnosti. Ustanovení Nejsvětější Svátosti a mytí nohou předjímají Kristovu oběť na kříži, kdy se plně zjevila Ježíšova láska do krajnosti.

Láska, která slouží, která se dává a obětuje.

Láska,která nemyslí na svůj prospěch, ale na to, co prospívá druhým.

Láska až k sebezmaření.

Při mytí nohou koná Pán Ježíš službu otroka. Na kříži umírá jako otrok, neboť svobodní římští občané nemohli být trestání tímto potupným trestem.

Pán Ježíš se dává do krajnosti učedníkům, když jim myje nohy. Dává se nám do krajnosti, když umírá za naše hříchy na kříži. Dává se nám do krajnosti, když

při proměňování sestupuje na oltář, aby se stal naším pokrmem.

Kristova sloužící láska je nám příkladem. Křesťan, který nosí jméno Kristovo, je povolán ke službě. Nemůže žít jen pro sebe, má žít pro druhé. Tato služba druhým je mnohdy vyčerpávající. Je třeba se opírat o Krista. Pán Ježíš také jen neuzdravoval, ale také se modlil, navštěvoval synagógy, hledal vůli nebeského Otce, hledal posilu ke své službě.

Ustanovení Nejsvětější Svátosti, služebného kněžství a symbolický úkon mytí nohou, tím vším nám Pán ukazuje podstatu života křesťana, kterou je služba lásky až do krajnosti. A tomu se musíme všichni učit. Učit u toho, který nám dal příklad (Jan 13,15):

"Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy."