Křesťan - tělo, duše a Duch Svatý
Slavnost Nanebevstoupení Páně, cyklus C
Obsahem dnešní slavnosti je nanebevstoupení Ježíše Krista. Druhá Božská Osoba se vrací k Otci. A to nejen jako Bůh, ale také jako člověk. Ježíš - i jako člověk - usedá po pravici Otce a vládne všemu. Je to velké povýšení lidství, každého z nás.
Skutky apoštolů nám nabízí poslední Ježíšova slova před jeho nanebevstoupením. Proto jsou tato slova pro nás velmi důležitá. Na otázku učedníků, zdali již teď obnoví Boží království v Izraeli, Pán odpovídá:
„To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil.“
První křesťané očekávali brzký návrat Ježíše Krista ve slávě, tedy konec světa. Ten však nenastal, pro mnohé z nich to bylo zklamání. Pán Ježíš nám říká, abychom se nestarali o to, kdy podruhé přijde na svět soudit živé i mrtvé. Nemáme se pídit po různých předpovědích konce světa, ale naší starostí má být něco jiného:
„Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky ...“
To jsou podle autora Skutků apoštolů poslední Ježíšova slova na zemi. Tedy jsou velmi důležitá.
Nemáme se shánět po různých předpovědích konce světa, ale máme být Ježíšovými svědky ve světě. Svědčit slovem i životem o Ježíši Kristu, zvláště o jeho smrti a zmrtvýchvstání. To má být naše největší starost.
Nemáme to dělat ze svých sil, které jsou tak chabé, ale v moci Ducha Svatého, kterého jsme přijali ve křtu a zvláště ve svátosti biřmování. Duch Svatý nám dává sílu k plnění základního poslání křesťanů – hlásat Krista lidem.
Bez Ducha Svatého jsme slabí, bázliví a pohodlní. Věříme si „pro sebe“, víru se nesnažíme dál předávat. Duch Svatý nás dává do pohybu, dává nám odvahu svědčit o Kristu, nestydět se za svou víru. A naopak – hlásání Krista bez Ducha Svatého je jen předávání informací, které si každý může najít jinde, třeba v knize nebo na internetu.
Východní otcové tvrdili, že člověk je tělo a duše, křesťan je tělo, duše a Duch Svatý. Duch Svatý, třetí Božská Osoba, tedy ke křesťanu neodmyslitelně patří. K životu přirozenému potřebujeme kyslík, k životu nadpřirozenému potřebujeme Ducha Svatého, Boží Dech.
Měli bychom často prosit o dar Ducha Svatého, nejen při svatodušní novéně. Měli bychom toužit po Duchu Svatému, jako toužíme po lásce, neboť Duch Svatý je Láska. Touhou otvíráme srdce Duchu Svatému, aby nás napnil, proměnil, očistil od hříchů, aby nám dal sílu žít podle Ježíšových slov. Už tato proměna člověka, který se otevřel Duchu Svatému, je velkým svědectvím o Kristu v tomto světě.
Kdybychom se upřímně snažili žít v Duchu Svatém, už bychom Krista hlásali. Beze slov. A pokud by to bylo třeba, měli bychom odvahu hlásat Spasitele i slovy.
Prosme tedy v těchto dnech s touhou o příchod Ducha Svatého do našich srdcí. Prosme o tuto „moc z výsosti“, abychom se stali skutečnými křesťany, kteří mají nejen tělo a duši, ale i Ducha Svatého. Abychom se ostatním nebáli svědčit o lásce Boží, kterou jsme prožili a která proměnila celý náš život.