Kdy se pokušení mění v náš hřích?
1. neděle postní, cyklus C
V evangeliu jsme slyšeli o tom, jak byl náš Pán pokoušen ďáblem:
„Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel.“
Na poušti, které je místem rozhodnutí pro Boha, nebo proti němu, se ďábel snaží Pána Ježíše odvrátit od jeho poslání Mesiáše. Neúspěšně.
Také my prožíváme různá pokušení. Na rozdíl od našeho Pána nejsme v boji s ním vždy úspěšni, neboť mu podléháme a hřešíme. I v modlitbě Páně prosíme:
„A neuveď nás v pokušení.“
Prosíme nebeského Otce o Ducha rozlišování, abychom včas rozeznali dobré od zlého. Také prosíme o duchovní sílu, abychom v boji s pokušením nepodlehli. Pokušení je prolhané. To, co nám nabízí, vypadá dobře a lákavě, ale ve skutečnosti je to jen prázdnota, která člověku přináší utrpení a smrt.
Musíme také „rozlišovat mezi ´pokušením´ a ´svolením´ k pokušení“ (KKC 2847).
Nejprve se v nás zrodí nějaký nápad (myšlenka), často ani nevíme odkud přišel, často je produktem činnosti našich smyslů (co vidíme, slyšíme). I Pán Ježíš byl pokoušen skrze smysly. Měl proměnit kámen v chléb, aby se po dlouhém postu najedl. Ďábel mu ukázal všechna království světa. Všechno by dostal, stačilo jen jediné – poklonit se ďáblu, projevit mu úctu jako Bohu. Pán Ježíš však pokušení odolává. Vítězí pomocí Božího slova:
„Je psáno: ´Nejen z chleba žije člověk´“
„Je psáno: ´Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!´“
„Je řečeno: Ńebudeš pokoušet Pána, svého Boha!´“
Proto duchovní rádci na křesťanském východě vybízeli své svěřence, aby se naučili zpaměti slova Písma svatého. V případě pokušení měli odrazit jeho nápor Božím slovem. Pán Ježíš to dokázal. Satan musel odejít s nepořízenou.
My však nejsme jako Pán Ježíš, pokušení neodrážíme v zárodku.
V naší mysli nastává posuzování nápadu (myšlenky), zdali vede k dobrému či zlému. Slyšíme hlas svého svědomí (Boží hlas v nás):
„Udělej to, nedělej to.“
Poznáváme, že nápad je špatný. Nastává boj. Táhne nás to ke zlému, ale víme, že hřešit nemáme. I tento vnitřní boj není ještě hříchem.
Když se však rozhodnu pro pokušení, již hřeším. Když se rozhodnu pokušení odmítnout, mám dobrý skutek. Když se však rozhodnu pro hřích, je to jako bych hříšný skutek již vykonal. Když se rozhodnu krást, ale okolnosti mi v krádeži zabrání, již jsem zhřešil krádeží, i když jsem nic nevzal.
Nemáme se vystavovat pokušení, zvláště těm, která vedou k těžkému hříchu.
Život křesťana je neustálý duchovní boj. Na jedné straně je Bůh, který nám dává všechny potřebné milosti ke spáse, na druhé straně je satan, který nás chce od Boha i od nebeské slávy odvrátit. O našem osudu rozhodujeme svou svobodnou vůlí.
Je třeba být bdělý. Často svou mysl obracet k Bohu. Varovat se všeho zlého, co se dostává do mé duše skrze smysly. Číst Písmo svaté a duchovní literaturu, které mě vedou k ctnostnému životu. Naučit se důležité verše z Písma, abych měl účinnou obranu proti pokušením.
Tedy pokušení není hříchem, pokud se mu nerozhodneme říci ano.
„A neuveď nás v pokušení.“