Kdo z vás je bez hříchu, ať hodí kamenem jako první
5. neděle postní, cyklus C
V evangeliu 5. neděle postní již zaznívá budoucí utrpení Ježíše Krista. Je obklopen protivníky, je stále osamocenější. Ví, že se blíží vrchol jeho života. Chvíle, kdy se má obětovat za spásu člověka.
Jeho nepřátele jsou stále více agresivnější, jeho učedníci mu nerozumí. Jen nebeský Otec mu může pomoci. Proto v noci prodlévá na modlitbách. Brzo ráno je však opět v chrámě a učí lid. Chce využít poslední dny svého života.
K Ježíšovi přicházejí zákoníci a farizeové. Přivádějí k němu ženu, která byla přistižena při cizoložství. Ježíš má nad ženou pronést soud. Je to však léčka. Zákoníkům a farizeům nejde ani o tuto ženu ani o pravdu. Chtějí Ježíše přivést do úzkých, „aby ho měli z čeho obžalovat.“ Ježíšovi nepřátelé očekávali dvojí možnou odpověď: buď se Ježíš vyjádří proti Mojžíšovu zákonu, který přikazoval takové viníky ukamenovat. V tomto případě by ho mohli obžalovat, že učí proti Zákonu.
Nebo se Ježíš vyjádří, aby byla ukamenována. Tím ho mohou obžalovat u římského místodržícího, že porušuje římské právo, které vzalo židovským soudům právo provádět trest smrti. Ježíšova odpověď všechny zaskočí:
„Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem jako první.“
Pán Ježíš nutí své odpůrce k tomu, aby se podívali sami na sebe. Jen člověk bez hříchu může spravedlivě soudit druhého člověka. Všichni postupně odcházejí, neboť ví, že sami jsou hříšníci. Ježíš zůstává sám se ženou. On jediný je spravedlivý a může tuto ženu soudit.
Bůh se nedívá pouze na to, co člověk špatného vykonal, ale dívá se i na to, PROČ TO UDĚLAL. Jen Bůh vidí do srdce člověka a je schopen odhalit proč člověk koná dobro nebo zlo. Tato hříšnice se setkává v Ježíši Kristu s Božím pohledem, pohledem milosrdenství. Slyší osvobozující slova:
„Nikdo tě neodsoudil? Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“
Ježíš hříšnici odpouští, ale nazývá hřích hříchem. Žena je propuštěna
s tím, že nemá už takto hřešit. Setkání této ženy – hříšnice s Božím milosrdenstvím v ní jistě způsobilo změnu.
Ve druhém čtení k nám zaznívají slova bývalého hříšníka – sv. Pavla. Ten pronásledoval Církev, věznil křesťany, bojoval proti křesťanské víře. Až se mu Ježíš zjevil, nastala změna. Byl uchvácen Kristem:
„ I mne samého uchvátil Kristus Ježíš.“
Na čem dosud stavěl a čím se pyšnil, to nyní považuje za bezcenný brak ve srovnání s poznáním Ježíše Krista.
Dnešní příběh o cizoložné ženě nám ukazuje, že se můžeme postavit před Ježíše a prosit ho, nikoliv o odsouzení, ale o odpuštění. Bůh vidí do našeho srdce. Vidí nejen naše špatné skutky, ale také PROČ jsme špatně jednali. Když vidí u člověka lítost, je ochoten odpustit. Také nás by měla láska Ježíše Krista „uchvátit“.
Až se necháme uchvátit Kristem, budeme schopni a ochotni opustit hřích. Budeme schopni opustit to, co není Boží.
Na druhé straně je pro nás dnešní příběh varováním, abychom neodsuzovali své bližní. Nevidíme do srdce člověka, nevíme proč člověk zhřešil. Nebuďme soudci svých bližních, suďme SAMI SEBE. Bližní nám svými hříchy často nastavují zrcadlo. Na druhých nám vadí to, s čím máme sami problémy. Poustevník Agathon o tom řekl:
„Když vidíš někoho hřešit, modli se k Bohu a říkej: Odpusť mi, neboť jsem zhřešil.“
Nechme se všichni uchvátit Kristem a změňme svůj život.