Kdo nemá Církev za matku, nemá Boha za Otce

30.08.2014 20:17


 21. neděle v mezidobí, cyklus A

  V dnešním evangeliu jsme slyšeli Petrovo vyznání - Kristus je Spasitel a Boží Syn. Hlavním tématem dnešní promluvy bude Církev.
  Petrovo vyznání vede Pána Ježíše k založení Církve, která bude složena z věřících všech národů a kultur. Církev bude stát na dvou základních sloupech: na sloupu Ducha a sloupu úřadu. Oba dva sloupy jsou Božím darem a Boží vůli.
  Prvním sloupem je sloup Ducha - sloup Ducha Svatého, ducha víry. Duch Svatý je duší Církve, dává církvi život. I víra v Ježíše je darem Ducha Svatého. Jak řekl Ježíš po Petrově vyznání:
  "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec."
  Víra v Ježíše jako Spasitele není výsledkem rozumových úvah, je darem Ducha Svatého. Člověka nemůžeme přesvědčit, aby věřil, rozumovými argumenty. Můžeme ho pouze otevřít pro přijetí daru víry.
  Petrova víra je výrazem oddanosti ke Kristu. Petr nevěří pouze slovům, která Ježíš řekl, ale věří Pánu Ježíši jako Osobě.
  Křesťanství není jen světovým názorem, etikou, souhrnem určitých pravd, ale především osobním postojem víry k Bohu, oddanosti Kristu. Křesťanství není jen záležitostí rozumu, ale i vůle.
  Druhým základním sloupem Církve je úřad. Ten na rozdíl od Ducha Svatého vidíme (papež, sbor kardinálů, biskupové). Pán Ježíš nazývá Šimona Petrem - skálou - a dále říká:
   "...a na té skále zbuduji svou církev."
  Církevní úřad, který je nositelem nejvyšší pravomoci pastýřské, učitelské a kněžské, je základem Církve. Jako dům má pevné a trvalé základy, tak i Církev má pevný a trvalý základ v církevním úřadu. Jinými slovy, úřad papeže a biskupů si nevymysleli členové Církve, ale sám Ježíš jej učinil základním sloupem Církve. Prvním a nejvyšším nositelem úřední moci je papež, nástupce svatého Petra. Církev není demokracií, ale spíše monarchií.
  Petr dostává klíč od nebeského království, tzn. nejvyšší pravomoc, nad kterou nestojí žádná jiná moc, ani moc pekla. Moc "svazovat a rozvazovat" je znamením moci učitelské a kněžské.  Biskupové v čele s papežem, nebo papež sám, mohou rozhodnout pod vedením Ducha Svatého, co je ve věcech víry a mravů dovolené, a co zakázané. Tuto moc dostali od Krista. Proto vše, co je vyhlášeno ve věcech víry a mravů závazně pro celou církev, je Boží vůlí. Kdo poslouchá ve věcech víry a mravů papeže a biskupy, poslouchá samotného Krista (Lk 10,16):
  "Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne."
   Církev není jen nějaká organizace, ale je živým organismem.
  Zdrojem života Církve je Duch Svatý. Církev je zdravá, živá a přitažlivá do té míry, do jaké se její členové nechají vést Duchem Svatým. Hlavou Církve je Kristus, křesťané jsou částmi jeho tajemného těla. Pod vedením církevního úřadu a pomocí svátostí se máme stát živými buňkami Církve.
  Církev je živý organismus, mystické Tělo Kristovo, ve kterém má každý z nás své místo a poslání. Každá buňka je důležitá, na každém z nás záleží.
  Buďme vděčni za Církev, která nám umožňuje žít ve spojení s Kristem. Má všechny potřebné prostředky k dosažení věčného života. Církevní úřad se nemůže mýlit ve věcech víry a mravů. Kdo ho poslouchá, jde jistou cestou spásy. Církev není dílo lidské, ale Boží. Měli bychom milovat svou Církev a snažit se o to, abychom byli živými buňkami naší Církve. Aby i naším přispěním Církev rostla k dokonalosti.
  Sv. Augustin pronesl hluboká slova:
  "Kdo nemá Církev za matku, nemá Boha za Otce."