Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává

33. neděle v mezidobí, cyklus A

Podobenství o hřivnách nás varuje, abychom nepromarnili svůj život.

Člověkem, který služebníkům svěřuje hřivny je Pán Ježíš, my jsme ti služebníci. Až se Ježíš vrátí na konci věků k soudu, bude s námi účtovat. Podle našich získaných hřiven, tedy podle našeho úsilí, budeme odměněni nebo potrestáni.

Toto podobenství nám říká, že každý člověk má nějakou hřivnu, je nějak obdarován. Tyto dary a schopnosti dostává k tomu, aby naplnil svůj životní úkol, aby jeho život byl užitečný. Někdo je obdarován více, někdo méně, jak chce Bůh. Nemáme druhému závidět, že má více hřiven, neboť jak řekl Pán Ježíš (Lk 12,48):

„Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“

Některé hřivny (dary) jsou zřejmé, některé už méně. Jiné dary (charizmata) můžeme dostat k plnění nějakého zvláštního poslání. Měli bychom prosit o poznání svých hřiven a umět za ně Bohu poděkovat.

Člověk, který dostal více hřiven, má také více získat. Očekává se od něho větší práce pro Boží království. Ale i ten, který dostal jedinou hřivnu, má ji zužitkovat k dobrému. Každý bude odměněn podle toho, jak využil svého obdarování, jaký užitek jeho hřivny přinesly.

Ten, který dostal jedinou hřivnu, neudělal nic. Nezískal jedinou hřivnu ani úrok z jejího uložení u směnárníků. Hřivnu zahrabal do země, a žil si po svém. Svůj životní úkol, svou práci pro Boží království, neuskutečnil. Život promarnil zbytečnostmi. Nemůže tedy čekat od Pána žádnou odměnu, jen temnotu, kde je pláč a skřípění zubů.

Žijeme jen jeden život. Snažme se dobře využít drahocenný čas i svěřené hřivny. Snažme se dobře sloužit Bohu a lidem podle toho, jak jsme byli Bohem obdarováni.

Za lenost nemůžeme čekat žádnou odměnu. Buďme služebníky dobrými a věrnými, abychom se jednou mohli navěky radovat se svým Pánem.