Jsme vtaženi do lásky Nejsvětější Trojice

Slavnost Nejsvětější Trojice, cyklus C

V katechismu čteme:

„Tajemství Nejsvětější Trojice je hlavním tajemstvím víry a křesťanského života. Je to tajemství Boha, jaký je sám v sobě. Je tedy zdrojem všech ostatních tajemství víry.“

Jde o hlavní tajemství víry. Tajemství, které nebude nikdy člověkem plně pochopeno a poznáno. Věříme v jednoho Boha ve třech Osobách. Jediné Božství sdílí Otec, Syn a Duch Svatý. Božské Osoby mají plnost Božství a jsou navzájem odlišné. Bůh křesťanů není „něco“, ale „někdo“. Můžeme mít k němu vztah a modlit se k celé Boží Trojici i ke každé Osobě zvlášť.

Abychom někoho poznali, musí se nám dát poznat. Bůh se dává člověku poznat. Ve stvoření (všude je otisk Boží lásky a moudrosti) a z dějin, kterou jsou dějinami spásy ( co vše Bůh vykonal pro záchranu člověka).

Bůh se dává lidem poznat postupně. Židé věří dodnes v jednoho Boha v jedné Osobě.

Izrael byl obklopen pohany. Bylo zde nebezpečí mnohobožství. Poznal, že je jeden Bůh, Bůh stvořitel, bohové pohanů jsou jen výmysly. Izrael poznával Boha jako stvořitele, zachránce, soudce, jako zdroj moudrosti a jako moudrost samu (viz 1. čtení).

Izrael těžce přijímal Ježíše, vtěleného Božího Syna. Jeho slova, že je jedno s Otcem, jeho nároky, kterými se stavěl Bohu naroveň, byly pro židy rouháním. Bůh se však v Kristu zjevil plně a definitivně. Druhá Božská Osoba – Syn, přijala lidskou přirozenost. Ježíš sám v sobě nejdokonaleji zjevil, kdo je Bůh a jaký má Bůh plán s člověkem.

Ježíš ukazuje svůj vztah k Bohu jako vztah Syna k Otci. Vztah dvou, kteří jsou různí a přesto jsou jedno. Po svém návratu k Otci nám daroval Ducha Svatého. Skrze něho jsme uvěřili, máme naději a milujeme Boha. On nás uvádí do celé pravdy. Skrze Ducha Svatého stále více chápeme Boha, sebe a svět.

Život člověka můžeme přirovnat ke sklu, k okenní tabuli skla. Když je tma, přes sklo nic nevidíme. To je obraz člověka nevěřícího, který žije ve tmě. Nezná světlo, neboť žije v temnotě noci. Až se setká s Bohem, až i pro něho vyjde Slunce spravedlnosti, přestává žít ve tmě.

Věřící člověk je skrze Ducha Svatého vtažen do lásky Boží Trojice. Mezi Osobami Boží Trojice je jednota spočívající v Lásce. Boží Trojice je společenstvím navzájem se milujících Božských Osob.

Věřící člověk, do jehož srdce byl přišel Duch Svatý, je do tohoto společenství lásky vtažen. Dostává účast na tomto věčném koloběhu lásky.

Je nejen sám prozářen Boží láskou, ale také ji sám vyzařuje.

Je podobný oknu, které propouští sluneční paprsky. Nejprve je okno špinavé, zaneřáděné, propouští jen málo světla. Pokáním, svátostí smíření, bojem s hříchy, se toto okno očišťuje. Duch Svatý nás osvětluje, uzdravuje, ukazuje nám, co ještě musíme změnit ve svém životě.

Pokud jej posloucháme, stáváme se čistějšími a paprsky Boží lásky mohou skrze nás více vyzařovat. Svatí byli zcela proniknuti světlem Boží lásky. Když slunce svítí přímo do čistého okna, okno již nevidíme, vidíme jen slunce. Svatí ničím nebránili paprskům Božího světla, byli prozářeni Božím světlem a láskou.

Proto jsou světci přitažliví. Neboť kdo se s nimi setkává, setkává se s Bohem, kterého vyzařují. Jak výstižně napsal sv. Pavel:

„Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.“

Církev nikdy neobnovily nějaké instituce, sněmy a projekty. Církev obnovili světci, kteří se nechali uchvátit Bohem a vyzařovali jeho Láskou. Ke svatosti jsme skrze víru a křest povoláni všichni.