Je třeba vyjít ze zákopů

12.02.2014 13:26
 

 

5. neděle v mezidobí, cyklus A


 

Dnešní evangelium nám ukazuje poslání křesťanů na dvou přirovnáních. Máme být solí země a světlem světa. K čemu se používá sůl? Ke konzervaci a ochucení potravin. K čemu se používá světlo svítilny? Aby svítilo všem v domě.

Aby sůl byla užitečná, musíme jí něco osolit, aby bylo světlo užitečné, musíme ho dát na vhodné místo v domě. Sůl v solničce nic neosolí, světlo pod nádobou nic neosvítí.

Křesťan, který si věří jen sám pro sebe, je jako sůl bez chuti a zastíněné světlo. Stejně tak i Církev (farnost), která si žije svým uzavřeným životem. Křesťan žije ve světě, za který je zodpovědný. Církev musí vycházet ze své ulity do světa, ale nesmí se světem splynout.

Církev nemůže stále prodlévat v zákopech a odrážet útoky nepřátel. Musí také ze zákopů vyjít a získávat nové učedníky, třeba i mezi těmi, kteří se k Církvi stavějí nepřátelsky.

Potřebu evangelizace velmi zdůrazňuje náš papež František. Celá jeho exhortace Evangelii gaudium je výzvou k tomuto vyjítí ze sebe, výzvou k evangelizaci. Pán Ježíš poslal své učedníky do celého světa, aby hlásali evangelium všem národům (Mt 28,19-20):

Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“

Papež František ve své exhortaci píše (čl. 20):

Dnes jsou v tomto Ježíšovu ´jděte´ přítomny neustále nové scenáře a výzvy evangelizačního poslání církve a všichni jsou povoláni k tomuto novému misionářskému ´vyjití´. Každý křesťan a každé společenství rozlišuje, na jakou cestu je Pán posílá, ale všichni jsme zváni toto poslání přijmout, vyjít z vlastní pohodlnosti a mít odvahu dosáhnout všech periferií, které potřebují světlo evangelia.“

Všichni jsme povoláni být světlem světa a solí země, všichni máme předávat radost, kterou zakoušíme se setkání s naším Pánem, předávat radost evangelia.

Komunismus nás zahnal do kostelů, víra se stala soukromou záležitostí. Zdá se mi, že jsme na tom i dnes podobně. Jsme uzavřeni do sebe. Málo vycházíme ze sebe, do světa, málo předáváme svou radost z evangelia.

Pán Ježíš nás nejen posílá do světa hlásat evangelium, ale dává nám k tomu i potřebné dary Ducha Svatého. Můžeme se na to cítit slabí, ale evangelizace není produktem našich sil. Bývalý papež Benedikt XVI. ve svém poselství k 28. Světovému dni mládeže v roce 2013 píše tato slova:

Když se cítite nevhodní, neschopní a slabí pro hlásání a svědectví o víře, nemějte obavu. Evangelizace není naše iniciativa a nezávisí prvořadě na našich talentech, ale je důvěřivou a poslušnou odpovědí na Boží volání, a proto se nezakládá na naší síle, ale na té jeho.“

Snažme se být s Boží pomocí světlem tohoto světa a solí této země. Předávejme druhým lidem radost evangelia, kterou zakoušíme jako věřící v Ježíše Krista. Buďme druhým světlem v temnotách, v beznaději, v hledání smyslu života. Buďme solí, která nejen chrání svět před zkažeností, ale také činí druhým lidem život chutnějším.