Jan Křtitel je příkladem i pro dnešní dobu
Slavnost Narození Jana Křtitele 2013
V poutním kázání se pokusím zodpovědět na dvě otázky:
„Proč Jan Křtitel přišel na svět?“
„ Proč Jan Křtitel zemřel?“
Svatý Jan Křtitel se narodil matce, která již byla neplodná a staršího věku. Jeho narození bylo tedy i Božím zásahem. Jan Křtitel přišel na svět s důležitým posláním. Byl předchůdcem Mesiáše, měl izraelskému lidu Mesiáše představit. I na něho můžeme vztáhnout slova proroka Izaiáše:
„Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem.“
Jan Křtitel toto své poslání přijal a naplnil. Pokřtil Mesiáše – Ježíše Krista – v Jordánu a řekl, že se musí menšít, aby Ježíš mohl růst.
Každý z nás přichází na svět s nějakým posláním. Už děti by se měly modlit za to, aby v dospělosti poznaly, kde je Bůh volá. Jsou tři základní životní stavy: manželství, Bohu zasvěcený život v kněžství nebo řeholním životě a svobodný ve světě (Bohu zasvěcené panny). Mladý člověk by se měl modlit za poznání svého poslání. Není životní stav lepší nebo horší, významný nebo podřadný, důležité je, aby člověk naplnil svůj životní úkol v poslání, které mu Bůh od věčnosti předurčil. Chce to velkou odvahu k rozhodnutí.
Jeden bohoslovec se zeptal svého spirituála:
„Otče, co když se rozhodnu špatně? Budu pár let knězem, a pak zjistím, že to určitě není to, co ode mě Bůh chtěl. Co pak mám dělat?“
Spirituál odpověděl:
„Pokud se již rozhodneš, třeba i špatně, je třeba zůstat v tom životním stavu, pro který ses rozhodl; z lásky k Církvi a svěřeným duším, které bys mohl pohoršit. Je třeba zůstat věrný svému životnímu stavu, i když by to znamenalo nést celoživotní kříž.“
Myslím si, že to platí i pro manželství.
A nyní druhá otázka:
„Proč Jan Křtitel zemřel?“
Na Jana Křtitele můžeme vztáhnout i jiná slova proroka Izaiáše:
„Z mých úst udělal nabroušený meč.“
„Ukoval mě v zaostřený šíp.“
Jan Křtitel nebyl žádná měkkota, byl to chlap. Hlásal Boží slovo, ať to bylo vhod či nevhod. Usvědčoval lidi z hříchů, chudé i bohaté, prosté i duchovní představené. Osudným mu bylo pokárání vládce Heroda, který odloudil svému bratrovi manželku a žil s ní. Jan Křtitel měl odvahu mu říci do očí:
„Není dovoleno, abys měl za ženu manželku svého bratra!“
A toho stálo život.
Přijetím svátosti křtu a biřmování jsme se zavázali šířit katolickou víru. Nejen šířit, ale i bránit. Bránit Boží zákony, které Bůh dal člověku k jeho spáse.
Neměli bychom proto mlčet, když se v dnešní době v Evropské unii (i u nás) vytrhávají křesťanské kořeny, ze kterých evropská civilizace vyrůstá a žije. Nemůžeme mlčet k útokům levicových sociálních inženýrů proti rodině, manželství a dětem. Nemůžeme mlčet k návrhu zákona o adopci dětí páry stejného pohlaví. Nemůžeme mlčet k propagaci homosexuality na školách jako možné alternativy sexuálního chování. Nemůžeme mlčet k tomu, když se nám předkládá jako normální nějaká zvrácenost. Co je normální? Normální je to, co je v souladu s Božími přikázáními a lidskou přirozeností. Co je proti tomu, je nenormální a zvrácené.
Je třeba o tom mluvit s lidmi, ať už jsou věřící nebo nevěřící. Můžeme dělat i jiné věci – podepisovat petice, psát dopisy poslancům a senátorům, mluvit učitelům do toho, co říkají vašim dětem. A hlavně se modlit. Vyprošovat našemu národu, tedy i našim politikům, milost obrácení. Když člověk uvěří v Ježíše Krista, přijme i jeho učení.
Ať je nám dnešní světec příkladem v přijetí a naplnění životního poslání, ať je nám příkladem v hájení Božích přikázání, tedy pravé důstojnosti člověka.