I já mám být prorokem v dnešním světě
4. neděle v mezidobí, cyklus C
Společným tématem dnešních čtení je poslání proroka a prorokování.
Prorok v biblickém pojetí není věštec, který předpovídá budoucnost. Prorok je ten, který je Bohem vyvolen a poslán, aby lidem oznámil Boží slovo, tj. vůli Boží. Proroctví se netýká ani tak budoucnosti jako přítomnosti. Prorok oznamuje lidu - to je vůle Boží, to je nutné nyní udělat.
V prvním čtení jsme slyšeli o povolání proroka Jeremiáše. Jeremiáš se nestává prorokem, že by to sám chtěl, ale protože to chce Bůh. Je vyvolen za proroka ještě dříve než existoval. V příhodném čase je povolán:
„Přepásej bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikáži.“
Úkolem proroka je mluvit to, co přikazuje Bůh, ne to, co prorok sám chce. Kdyby prorok mluvil svá slova, byl by falešným prorokem. Prorok, který hlásá Boží slovo, naráží na odpor u svých posluchačů; nemá se však lekat:
„Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou, praví Hospodin, abych tě vysvobodil.“
I Pán Ježíš se v dnešním evangeliu představuje nazaretským spoluobčanům jako prorok. Ježíš je prorok, který má přijít na konci časů, je Mesiášem, který má přinést záchranu. Jak reagují Nazareťané? Nejprve se jim slova Ježíšova líbí:
„Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům, vycházejícím z jeho úst.“
Ale jakmile Ježíš na sebe vznáší nárok, aby byl uznán Mesiášem, je zle. Nazareťané vidí v Ježíšovi jen syna Josefova. Jen obyčejného člověka, který nějakým záhadným způsobem umí vysvětlovat Písmo svaté. A prý také vykonal mnoho zázraků. Ale přijmout, že by tento „syn tesařův“ mohl být Mesiášem, to bylo pro ně nepřijatelné. Ježíš kárá jejich nevěru:
„Amen pravím vám, žádný prorok není vítaný ve své vlasti.“
Pro nevěru Nazareťanů odmítá učinit nějaký zázrak. Není nějaký pouťový kejklíř, ale Mesiáš, Syn Boží, který přišel na svět s Božím královstvím. Na příkladu proroků Eliáše a Elizea ukazuje, že pokud jsou proroci odmítání u vyvoleného národa, jsou Bohem posílání k pohanům. Pokud židé nechtějí přijmout Ježíše jako Mesiáše, bude spása nabídnuta pohanům.
Tato slova a Ježíšův nárok na titul Mesiáše, přivádějí Nazareťany k zuřivosti. Bez soudu vyhánějí Ježíše ven z města, aby ho svrhli ze srázu dolů. A nyní vidíme, jak Bůh chrání své vyvolené. Ježíš prochází středem nepřátel a ubírá se dál, aby plnil vůli nebeského Otce.
Prorok si může být jistý Boží ochranou. Není však nezranitelný jako postavy akčních filmů. Prorok je chráněn do té doby, dokud nenaplní svůj pozemský úkol. Nebeský Otec ochránil Ježíše před Nazareťany, ale v Jeruzalémě ho vydává do rukou hříšníků. Ježíš umírá na kříži. Tím dovršuje svůj pozemský úkol.
Církev je tajemné Kristovo tělo. I Církev má účast na prorockém poslání Kristově. A říkám-li Církev, myslím konkrétní společenství (naši farnost) a konkrétní lidi (každého z nás). Každý pokřtěný má být skrze křest PROROKEM v tomto světě. Každý pokřtěný má ve světě říkat a dělat to, co chce Bůh. Už to, že říkáme a děláme to, co chce Bůh, nás činí proroky v tomto světě.
Dobrým křesťanem nejsem jen proto, že chodím každou neděli do kostela, ráno a večer se modlím. Dobrým křesťanem jsem tím, že říkám a dělám to, co chce Bůh. A nejen v kostele mezi věřícími, ale zvláště tam, kde jsou lidé od Boha vzdáleni nebo ho neznají. Nemám se bát posměšků či pronásledování. Bůh je se mnou a chrání mě. Všichni praví proroci byli pronásledováni a Bohem chráněni.
Církev, která je pronásledována, je mnohem jistěji Církví, než církev, kterou všichni chválí a která nikomu nevadí, neboť si žije „sama pro sebe“.
Pokud se Církev, tedy každý z nás, snaží řídit vůli Boží, musí nutně narazit, neboť smýšlení tohoto světa neodpovídá smýšlení Božímu. Pokud se však křesťané bojí před lidmi říkat to, co chce Bůh, bojí se před lidmi žít tak, jak chce Bůh, nenaplňují své prorocké poslání.
Každý z nás má křtem účast na Kristově prorockém poslání. Být ve světě prorokem znamená mluvit a dělat to, co chce Bůh, všude tam, kde žiji. Můžeme od mnohých sklízet nepochopení, posměch nebo pronásledování, ale to také zakoušel Ježíš, kterého chceme následovat.
Mnohým však můžeme pomoci ke spáse.