I já jsem Boží chrám

Slavnost posvěcení kostela 2019

Křesťan je poutníkem k nebi, věčný život s Bohem je cílem naší cesty. Zde na zemi potřebujeme něco, co nám náš poslední cíl připomíná, něco, co v nás rozněcuje touhu po nebi. Poslední cíl naší životní cesty nám připomíná zvláště kostel.

Kostel bývá postaven nejčastěji na vyvýšeném místě, ve středu města nebo vesnice.

Bývá posvěcen nebo požehnán, tedy stává se domem Božím. V něm se shromažďují věřící k modlitbám, kterými si připomínají cíl své cesty a rozněcují svou touhu po nebi.

Ve farních kostelích bývá ve svatostánku uložena Nejsvětější Svátost Oltářní. Pán Ježíš je uprostřed svého lidu. Ten, na kterého jednou chceme patřit v nebi, je zde přítomný pod způsobou chleba.

Při každé mši svaté k nám Pán Ježíš přichází, při každé mši svaté se s Ním můžeme setkat. Komu nebrání hřích, může Ho i přijímat. V kostele děláme to, co budeme dělat v nebi. V kostele se připravujeme na nebe. Zde předkládáme své prosby Bohu a věříme, že nás slyší a vyslyší.

Dnes máme za náš kostel děkovat. Máme také prosit za ty, kteří ho stavěli a udržovali. Prosit i za ty, kteří se starají o jeho čistotu a výzdobu. Vzpomínat na všechny dobrodince tohoto kostela, živé i zemřelé.

Chrám z kamenů a cihel je krásný. Ale Bůh si chce učinit chrám i z nás. Svatý Pavel v prvním listě Korintským píše:

"Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch?"

Žijeme-li v přátelství s Bohem, jsme sami Boží chrámy, ve kterých skrze milost přebývá Bůh. Skrze milost posvěcující je v nás přítomný Bůh. To je velká věc! I já jsem Božím chrámem. Mohu se setkat se svým Bohem ve svém nitru.

Chrám z kamenů a cihel se může zničit. To platí i o lidských chrámech, jak píše svatý Pavel:

"Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!"

Svůj Boží chrám ničíme hříchem, hříchem z nás vyháníme Ducha Svatého.

Jako obnovujeme chrámy z kamenů a cihel, tak máme obnovovat sami sebe pokáním a svátostí smíření. Jako pravidelně kostel uklízíme, měli bychom pravidelně čistit i svou duši. Jako kostel zdobíme květinami, měli bychom duši zdobit skutky lásky k Bohu a bližním.

Nestarejme se jen o chrámy z kamenů a cihel, ale starejme se i o sebe, neboť i my jsme Božím chrámem, ve kterém bydlí Boží Duch.