Hříchy proti Duchu Svatému

10. neděle v mezidobí, cyklus B

První čtení z knihy Genesis nám popisuje situaci po prvotním hříchu Adama a Evy.

Člověk svedený hadem (satanem) neobstál ve zkoušce svobody, kterou dostal jako vzácný dar od Boha. Měl se svobodně podřídit Bohu, svobodně uznávat a respektovat Boží autoritu, což je symbolicky znázorněno stromem poznání dobrého a zlého.

První lidé byli svedeni satanem. Všichni andělé byli Bohem stvořeni jako svatí (byli obdařeni milostí posvěcující) a přirozeně blažení (nic jim nechybělo ke spokojenosti). Padlí andělé zhřešili pýchou a navěky ztratili nebe. Jak učí 4. lateránský koncil:

„Satan totiž a ostatní zlí duchové byli Bohem stvořeni přirozeně dobří, ale sami ze sebe udělali zlé.“

Pád zlých andělů „spočívá ve svobodném rozhodnutí těchto stvořených duchů radikálně a neodvolatelně odmítnout Boha a jeho vládu“ (KKC 392). Hřích padlých andělů nemůže být odpuštěn, neboť má neodvolatelný charakter. Svatý Jan Damašský o tom napsal:

„Po pádu už nemají možnost litovat, tak jako už nemohou litovat lidé po smrti.“

Satan není Bohu rovnocenným protivníkem, je také Bohem stvořen. Jeho činnost dopouští Boží prozřetelnost, která řídí dějiny světa i člověka. Toto dopuštění satanovy činnosti je velkým tajemstvím (viz KKC 395).

Hřích prarodičů napravil Ježíš Kristus svou poslušností nebeskému Otci až na kříž. Ježíš je „nový Adam“, který nás vysvobodil z moci hříchu a satana. Panna Maria, která nám Ježíše porodila je „nová Eva“. Vírou v Ježíše Krista a upřímným pokáním můžeme dosáhnout odpuštění hříchů. Svátost křtu nás očišťuje od prvotního hříchu a uděluje nám milost posvěcují, účast na Božím životě.

Pán Ježíš, když byl na zemi, tuto záchranu člověka hlásal. Jak jsme slyšeli v evangeliu, duchovní autority jeho slova odmítaly. Učitelé zákona Pána Ježíše pomlouvali:

„Je posedlý Belzebubem.Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“

Pán Ježíš jim vysvětluje, že satan nemůže bojovat proti sobě, jinak by byl s ním konec. A pak dodává závažná slova:

„Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu Svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem.“

A evangelista Marek dodává:

„To řekl proto, že tvrdili: ´Je posedlý nečistým duchem´.“

Tím, že činnost Ducha Svatého označovali za činnost zlého ducha, se zákoníci zatvrdili vůči Boží milosti.

Kardinál Tomášek ve svém katechismu píše o hříších proti Duchu Svatému:

„Jsou to hříchy, které zcela zvláštním způsobem odporují milosti Ducha Svatého, a proto obyčejně zamezují obrácení hříšníka.“

Jaké jsou hříchy proti Duchu Svatému?

1. Zoufat nad Božím milosrdenstvím (Jidáš)

2. Opovážlivě spoléhat na Boží milosrdenství (lidé před potopou)

3. Odpírat poznané křesťanské pravdě (zákoníci z dnešního evangelia)

4. Nepřát a závidět bližnímu Boží milosti (Kain)

5. Mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání (farao)

6. Setrvat tvrdošijně v nekajícnosti až do smrti (lotr po levici na Kalvárii)

Hříchy proti Duchu Svatému nemohou být odpuštěny ne proto, že by je Bůh odpustit nechtěl, ale protože je pro zavrzelost srdce hříšníka odpustit nemůže.

Prvotní hřích našich prarodičů byl pro lidstvo tragédií, ale Pán Ježíš svou smrtí na kříži Adamův hřích napravil. Využijme nabídku spásy a střezme se zatvrzelosti vůči milosti Ducha Svatého, kterou potřebujeme ke spáse.