Hospodin je můj pastýř

16. neděle v mezidobí, cyklus B

Izraelité se ocitli v babylónském zajetí díky špatným pastýřům, kteří ho vedli. Hospodin slibuje, že povolá nové pastýře, kteří budou národ pást dobře. Nakonec slibuje příchod Davidova spravedlivého výhonku, krále – Mesiáše.

Evangelium naplňuje slova proroka Jeremiáše. Pán Ježíš se ujímá svého lidu. Je mu líto velkého zástupu lidu, „protože byli jako ovce bez pastýře.“

Žalm 23 je chvalozpěvem na Hospodina, dobrého Pastýře, v kterém můžeme vidět Ježíše. Izraelité vedli kočovný život, zabývali se pastevectvím. Znali důvěrně pastýřskou službu, co jejich ovce potřebují k životu. Přirovnali lásku a vztah Boha k Izraeli, k lásce dobrého pastýře ke svým ovcím.

V žalmu jsme slyšeli slova:

„Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. Dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.“

Ježíš se stará o své ovce, takže nemají nedostatek. Mají vše potřebné k pozemskému životu i k dosažení věčného života. Pastýři napájeli stádo dvakrát za den. Nejprve za poledního vedra, pak k večeru. U napajedel pastýři i ovce odpočívali. Toto odpočinutí je předobrazem „věčného odpočinutí“, předobrazem věčného života s Bohem.

Ježíš, dobrý Pastýř, nás vede po správných cestách. Je to cesta vytýčena Desaterem a přikázáním lásky. Nemusíme se ničeho bát. Náš pastýř má hůl, kterou nás vede, a kyj na vlky. Proto můžeme s žalmistou zpívat:

„I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.“

Temnotou rokle nejsou jen nebezpečí v tomto světě. Může jít i o „říši smrti“. Jít temnotou rokle také znamená umírat, odcházet z tohoto světa na věčnost. I v této nejtěžší chvíli je Ježíš s námi, neopustí nás. My však nesmíme opustit Ježíše.

Žalmista dále pokračuje:

„Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.“

Pastýř se mění v hostitele. Vystrojil ovcím hostinu a na znamení přátelství jim maže hlavu olejem. Přetékající číše je symbolem Božího požehnání. Touto hostinou je jednak mše svatá, ve které můžeme přijímat Krista ve svatém přijímání. Také jde o obraz nebeské hostiny, obraz věčného společenství s Bohem a svatými.

Žalm 23 končí slovy:

„Přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.“

Ten, kdo jde životem za Kristem, dobrým Pastýřem, má v jeho domě domovské právo. Pán Ježíš v nebi pro každého z nás přichystal příbytek. Ten již nebudeme muset nikdy opustit. Budeme s Ježíšem žít v nebi věčně.

Jděme za svým dobrým Pastýřem, který se o nás stará, chrání nás na pozemské pouti, dává nám vše potřebné k pozemskému životu i k dosažení věčného života v nebi. V nebi nám všem připravil příbytek, abychom s ním věčně žili.

Jako křesťané máme budoucnost plnou naděje.