Farizeus a hříšnice

11. neděle v mezidobí, cyklus C

Dnešní evangelium nám klade před oči dvě postavy – farizeje a hříšnou ženu. Farizeus žil dobrým životem, snažil se zachovávat Mojžíšův zákon co možná nejlépe, dělal víc než musel. Žena byla veřejnou hříšníci, neměla se tedy čím chlubit. Přesto tato žena v očích Pána Ježíše dopadla nakonec lépe než farizeus.

Farizeus se díval na hříšníci s pohrdáním. Kontakt s hříšníkem byl pro něho nemožný, neboť podle jeho názoru narušoval společenství s Bohem. Byl si vědom své spravedlnosti. Trpěl duchovní pýchou. Ta mu asi bránila vidět v Ježíšovi víc než svého kolegu. Ta mu bránila projevit vzácnému hostu náležitou úctu a lásku. Významnému hostu před vstupem do jídelny služebník omyl nohy a pomazal mu hlavu vonným olejem. Pak byl host hostitelem objat, políben a uveden do jídelny. To vše farizeus opomněl.

Zato hříšnice, které bylo podle Ježíšových slov odpuštěno mnoho hříchů, na znamení pokory, vděčnosti a lásky, omývá Ježíšovy nohy svými slzami, utírá je svými vlasy, líbá je a maže drahocenným olejem. Tato hříšnice koná to, co spravedlivý farizeus opomenul. Pán Ježíš na příběhu ukazuje, že hříšník, který na sobě prožije Boží milosrdenství a odpuštění velkých hříchů, Ježíše více miluje. Také je schopen pro něho více obětovat:

„Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky.“

A farizeovi platí slova:

„Komu se odpouští málo, málo miluje.“

Dnešní evangelium je pro nás všechny zamýšlením. Zdali v nás není kus farizeje, který je spokojen sám se sebou. Přitom i my můžeme mít duchovní pýchu, která znehodnocuje náš život s Bohem. I my se můžeme dívat na hříšníky skrze prsty, místo toho, abychom se za ně modlili a svědčili jim o Kristu.

Příkladem ať je pro nás raději ta hříšnice. Ne svými hříchy, ale svou vírou v Boží milosrdenství, svým pokáním a láskou ke Kristu. Kéž bychom i my prožívali po odpuštění svých hříchů takovou vděčnost a lásku.

V semináři je již méně bohoslovců z tradičních a úplných katolických rodin. Většina je z rozvrácených a nevěřících rodin. Není i v této situaci naplnění slov dnešního evangelia? Slavím 16 let kněžství. Jsem posledním žijícím knězem ze své farnosti. Po mně ve farnosti není žádné kněžské nebo řeholní povolání. A přitom je v této farnosti tolik věřících rodin s mnoha dětmi.

Zkusme se dnes zamyslet nad dnešním evangeliem a především nad slovy:

„Komu se odpouští málo, málo miluje.