Co s komunisty?

14.09.2013 12:36

Komunistická strana (KSČM) je stálicí na našem politickém nebi. V letech po revoluci se sice ozývaly hlasy o jejím zákazu, organizovaly se různé petice, ale komunisté kandidují ve všech volbách stále. Pomerně úspěšně.

Po svém obrácení jsem ještě chvíli věřil, že komunismus není zase tak špatný, že myšlenka je to dobrá, ale špatně realizovaná, realizovaná špatnými lidmi.

Dnes si to již nemyslím. Krátce po obrácení se mi dostala do rukou knížka, která byla tištěna v Řimě. Na název si již nevzpomenu. V této knížce se srovnávalo křesťanství s komunismem.

Křesťanství říká člověku, který má dvě košile, aby se slitoval nad tím, kdo nemá žádnou, a jednu košili mu daroval. Komunismus říká člověku, který nemá žádnou košili:

Ty nemáš žádnou košili, soused má dvě, jdi a jednu mu vezmi.“

Křesťanství stojí na lásce a milosrdenství, tedy na vlastnostech našeho Boha, komunismus stojí na závisti, nenávisti a třídním boji. Otcem komunismu je ten, kterého Bible nazývá otcem lži.

Komunismus se podle křesťanství „opičil“. Taky sliboval ráj – na zemi; víme, jak to dopadlo. Měl místo křtu vítání občánků, místo procesí Božího Těla prvomájové průvody. Komunismus měl svá dogmata a bludaře přísně trestal. Měl jedinou a neomylnou stranu, takový učitelský úřad marx-leninismu.

Dnes již víme, jakých zvěrstev se komunismus dopustil. Strana, která nese název „komunistická“ by neměla v demokracii existovat. Myslím si však, že je na její zákaz již pozdě. Pokud se měla komunistická strana zakázat, mělo se to stát brzy po listopadu 1989. To se však nestalo, na čemž má hlavní vinu první polistopadový prezident Václav Havel. Václav Havel byl obklopen bývalými komunisty z Charty 77. Dokonce jmenoval bývalého komunistického aparátčika Mariána Čalfu předsedou federální vlády. Po listopadu 1989 nedošlo k řádnému vyrovnání s komunismem. Nebyli potrestáni ti, kteří v totalitě ublížili nevinným lidem pro jejich politické nebo náboženské přesvědčení. Václav Havel pro svou nečinnost nejvíce přispěl k „blbé náladě“ v naší společnosti. Zde je odkaz, který objasňuje vztah mezi Václavem Havlem a Mariánem Čalfou:

https://zpravy.idnes.cz/musite-zvolit-havla-tlacil-na-komunisty-calfa-f4c-/domaci.aspx?c=A071115_103110_domaci_itu


Otázkou je, zda by zákaz komunistické strany něco vyřešil. Vznikla by nová strana s jiným názvem, ale se stejnými lidmi.

Dnes je již na zákaz KSČM pozdě. Nejen proto, že této straně přibývají voliči, ale také proto, že se změnilo složení členské základny. Především došlo k velkému úbytku členstva KSČM. V roce 1992 měla tato strana 350 000 členů, v roce 2008 77 000, v roce 2010 66 000, v roce 2013 55 000 členů.

Staří komunisté pomřeli nebo mají již vysoký věk, který jim znemožňuje aktivně působit v politice. V poslanecké sněmovně jsou 4 poslanci z 26 (15%), kteří zažili listopad 1989 jako děti. Nemohli se tedy podílet na komunistických zvěrstvech.

V roce 2001 (mladší údaje jsem nenašel) měla KSČM 9% členů od 18 do 29 let a 15% členů od 30 do 44 let. První skupina měla při převratu maximálně 18 let, druhá skupina kolem třiceti. Také tyto členy nemůžeme považovat za aktivní budovatele socialismu.

Můžeme se sice dohadovat, proč do této strany vstoupili, ale zákaz jejich strany by byl kvůli nim nespravedlivý a nedemokratický.

Spíše by se měli dnešní komunistobijci zaměřit na nevoliče, aby je přesvědčili jít k volbám a volit jinou stranu. Nebo by mohli přesvědčit voliče KSĆM, zvláště z okruhu křesťanů, aby nevolili zlo (Zlo).

Zákaz KSĆM by byl dnes spíše kontraproduktivní.

Možná, že komunističtí poslanci budou někdy v budoucnosti i užiteční.