Člověku dáváš příležitost k lítosti
16. neděle v mezidobí, cyklus A
Dnešní Boží slovo nám dává odpověď na otázku, proč Bůh nechává žít zlé lidi zdánlivě bez trestu. V evangeliu jsme slyšeli podobenství o pšenici a plevelu. Člověk zasel na svém poli dobré semeno. Jeho nepřítel zasel mezi pšenicí plevel.
Tím, kdo zasévá dobré semeno, je míněn Pán Ježíš. Polem je svět, dobrým semenem jsou věřící v Krista. Nepřítelem je satan, který zasévá mezi dobré semeno plevel. Plevelem jsou synové Zlého. Na poli světa spolu rostou děti Boží, které se nechávají vést Božím duchem, a děti Zlého, které jsou ovládány zlem.
To je i naše zkušenost. Ve světě je církev, která je zárodkem Božího království, ve světě žije i mnoho zlých lidí, kteří kolem sebe šíří zlo. Ale i uvnitř církve můžeme najít plevel – křesťany, kteří pohoršují svým životem a konají nepravosti.
Proč tyto zlé lidi Bůh netrestá a nezničí? I hospodářovi služebníci řekli (Mt 13,28):
„Máme jít a plevel sesbírat?“
Hospodář odpovídá (Mt 13,29):
„Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici.“
Proč Bůh nechce potrestat zlé lidi okamžitě? Je ke zlu lhostejný, nebo je vůči němu slabý?
V dnešním Božím slově můžeme najít dva důvody, proč Bůh hned netrestá zlé lidi.
Nejprve si musíme říci, že my sami nemáme být soudci druhých. Nemáme právo vytrhávat plevel, tedy vyhánět zlé lidi ze společnosti nebo z církve. Proč? Protože nerozeznáme pšenici od plevelu. Někteří vykladatelé Písma svatého soudí, že tím plevelem je míněn JÍLEK. Když vzejde jílek, není ho téměř možné rozeznat od pšenice. Rozdíl se objeví, až obilí dozraje.
Člověk soudí druhé podle zdání, nevidí do srdce člověka. Mnoho lidí žije mimo církev mravnějším životem než křesťané. A mohou pro farnost dělat více než mnozí farníci. Na druhé straně křesťan, který chodí do kostela, může mít srdce plné nenávisti a hořkosti. Jen Bůh vidí do srdce člověka. Ví, jaký je člověk ve skutečnosti.
První důvod, proč nejsou zlí hned trestáni, můžeme najít v podobenství (Mt 13,30):
„Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.“
Všichni dobří budou jednoho dne odměněni a všichni zlí potrestáni. Budete to při skonání věků, při posledním soudu. Tam Bůh oddělí pšenici od plev. Pšenice bude shromážděna do hospodářovy stodoly (obraz nebe), plevel bude spálen (obraz věčného zavržení). Boží soud čeká každého z nás.
Druhý důvod, proč Bůh otálí s trestem, máme v 1. čtení (Mdr 12,19):
„Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.“
Bůh dává každému člověku příležitost k lítosti. Pokud člověk žije, může konat pokání za své hříchy. Bůh hned netrestá zlé lidi ne proto, že je slabý, ale proto, že je miluje. Chce, aby se i tito lidé k němu vrátili, aby změnili svůj život.
Boží milost může učinit z plevele pšenici. Proto Bůh otálí s trestem. Z historie církve máme mnoho příkladů, kdy se z plevele stala pšenice, která přinesla velký užitek církvi. Bůh dává každému hříšníku šanci.
Příklad - sv. Marie Goretti. Jako jedenáctiletá dívka byla neustále obtěžována šestnáctiletým mladíkem Alexandrem. Ten ji chtěl jednoho dne znásilnit. Dívka se bránila, takže ji rozzuřený mladík ubodal nožem. Dívka na zranění den poté zemřela. Ještě před smrtí svému vrahu odpustila. Vrah Alexandr byl odsouzen ke 30 letům nucených prací. Svého činu nelitoval. Neměl být potrestán smrtí?
Boží milost může udělat z plevele pšenici. Alexandrovi se ve snu zjevila Marie Goretti a podávala mu květiny. Odsouzenec se obrátil a po svém předčasném propuštění vstoupil jako bratr do kapucínského řádu. Marie Goretti byla svatořečena. Oba dva se stali Boží pšenicí.
Nepohoršujme se nad tím, že si zlí lidé klidně žijí a třeba se mají i dobře. Nesuďme je, soud patří Bohu. Spíše se za ně modleme, aby i v jejich srdcích Bůh způsobil zázrak – aby se z plevele stala Boží pšenice.