Člověk je bytost náboženská
2. neděle v mezidobí, cyklus A
V dnešním evangeliu jsme slyšeli znovu o křtu Pána Ježíše Janem Křtitelem. Jan Křtitel vydává o Kristu svědectví:
„Hle, Beránek Boží, který s nímá hříchy světa!“
Tím ho ztotožňuje s tajemným Božím Služebníkem, o němž prorokuje Izaiáš (53. kap.):
„Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa; jako beránek vedený na porážku.“
„Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny.“
I dnešní úryvek proroka Izaiáše hovoří o Služebníkovi, který je utvořen Bohem již v mateřském lůně, který má obnovit Izrael a opět ho shromáždit. Spásu má rozšířit po celém světě:
„Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“
Ano, Pán Ježíš je světlem všech národů, všechny lidi volá k víře a ke spáse, všechny chce obnovit v Duchu Svatém.
Je vůbec možné, aby všichni lidé v Krista uvěřili? Není spása jen pro některé?
Katechismus učí, že „člověk může být definován jako bytost náboženská“ (KKC 28). A dále uvádí (KKC 27) :
„Touha po Bohu je vepsána do lidského srdce, protože člověk je stvořen Bohem a pro Boha; Bůh nepřestává člověka přitahovat k sobě a jen v Bohu člověk nalezne pravdu a štěstí, jež neustále hledá.“
Proč tedy mnoho lidí v Boha nevěří? Katechismus uvádí tyto důvody: vzpoura z pří-tomnosti zla ve světě, náboženská neznalost a lhostejnost, starost o svět a bohatství, špatný příklad věřících, myšlenkové proudy nepřátelské vůči náboženství a sklon hříšníka ukrývat se ze strachu před Bohem. Ale Bůh přesto člověka hledá a volá, protože chce, aby žil a byl šťastný. Člověk musí sám hledat, užívat svého rozumu a mít dobrou vůli. Důležité je i svědectví věřících lidí.
Může člověk dojít k poznání existence Boha? Může, dokonce svým vlastním rozumem.
O tom se vyslovil 1. vatikánský koncil:
„Svatá církev, naše matka, zastává a učí, že Bůh, počátek a cíl všech věcí, může být s jistotou poznán ze stvořených věcí přirozeným světlem lidského rozumu.“
Každý člověk může jen svým rozumem poznat existenci jednoho osobního Boha.
Stačí se pozorně dívat na stvoření. Ptát se „proč“ je toto všechno. V kosmu panuje řád, vše je řízeno zákony. Kdyby vesmír vznikl náhodou, tak by byl všude chaos.
Další cesta k poznání Boží existence je zkoumání člověka, Božího obrazu. Odkud má člověk smysl pro mravní dobro, odkud má svědomí, touhu po nekonečnu, nesmrtelnosti, trvalém štěstí? A když tyto touhy nemohou být trvale naplněny stvořeným světem, může je naplnit pouze Bůh, který nekonečně přesahuje všechno stvoření.
Když člověk popírá existenci Boha, spíše si nepřeje, aby Bůh byl.