Čas pro Boha není ztracený čas

16. neděle v mezidobí, cyklus C

Dnešní evangelium mluví ústy Pána Ježíše o důležitém znamení pravé zbožnosti – o naslouchání Božímu slovu, o naslouchání Ježíši Kristu, který je Boží Slovo.

Pán Ježíš přichází na návštěvu do domu dvou sester – Marty a Marie. Marta, paní domu, chce tak vzácného hosta náležitě uctít. Má hodně práce a starostí s přípravou jídla. Druhá sestra, Marie, usedá Ježíšovi k nohám a naslouchá jeho slovům o Božím království, které přichází na svět a přináší lidem spásu.

Marta, která neví, kde jí hlava stojí, vytýká Pánu Ježíši, že nechá její sestru „lenošit“ u svých nohou, zatím co ona má plno práce s uctěním hosta. Ježíš Martě odpovídá:

„Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí.“

Děláš si mnoho zbytečných starostí. Nepřišel jsem do vašeho domu na hostinu, ale hlásat Boží království, hlásat touhu Boha po obrácení a spáse člověka.

„Jen málo je třeba, ano jen jedno. Marie se vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme.“

Marie se vybrala Ježíše v jeho slově. Hledala nejprve Boží království a vše ostatní nechala stranou.

I my často jednáme jako Marta. Děláme si zbytečné starosti a znepokojujeme se pro mnoho věcí. Celý den létáme z jedné strany na druhou. Vyčerpáváme se aktivitou a večer zjistíme, že mnohé naše práce a starosti byly k ničemu. Nemáme čas, ale za to „máme nervy“.

To není dobré. Je třeba si najít každý den čtvrthodinku na ztišení. Chvíli na modlitbu, kdy odložíme stranou starosti a povinnosti, vezmeme do rukou Boží slovo, ve kterém k nám mluví Bůh. A budeme přemýšlet, co mi Bůh říká.

Nebo se jen zamyslíme nad sebou, proč to či ono dělám, co je v životě nejdůležitější, atd. To není ztráta času, ale NUTNOST! Musím si najít čas jen pro sebe a pro Boha. Na chvíli vypnout, podívat se do svého nitra a v něm se ptát, jaký je můj vztah k Bohu, k sobě a k druhým lidem.

Je to chvíle duševního a tělesného osvěžení. Chvíle, kdy dávám smysl svému konání.

Šerpové – nosiči a pomocníci horolezců v Himalájích, když jsou unaveni, tak svá břemena na chvíli odkládají a tiše sedí. Evropané se mohou rozčilovat sebevíc, nic jim to nepomůže. Oni jim totiž říkají:

„Naše těla jsou unavená, musíme počkat, až nás duše dohoní.“

Zkusme i my 15 minut denně vysadit a pohroužit se do ticha, do svého nitra. Nechme, aby duše dohnala naše zchvácené tělo. Možná, že prožijeme to, co prožívala Marie sedíc u Ježíšových nohou – uchvácení Bohem.

Ať je pro nás vzorem i Panna Maria, která si při své práci našla čas, aby o všech situacích a Ježíšových slovech „rozvažovala ve svém srdci“.

Naslouchání Božímu slovu je další známkou pravého duchovního života.