Bůh nechce smrt hříšníka

13. neděle v mezidobí, cyklus C

V dnešním evangeliu jsme slyšeli tato slova:

„Když se přibližovala doba, kdy měl být (Ježíš) vzat (vzhůru), pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma.“

Ježíš se vědomě a dobrovolně rozhoduje jít do Jeruzaléma. Ví, co ho čeká – utrpení, potupná smrt, ale i oslavení. Třetího dne vstane z mrtvých a vystoupí „vzhůru“ k Otci, aby usedl po jeho pravici.

I my jsme poutníci do nebeského Jeruzaléma. Jdeme každým dnem vstříc jisté smrti, ale i vzkříšení. To si musíme uvědomit. Jsme poutníci k věčnému životu. Měli bychom jít na této cestě pozemského života s Ježíšem, následovat ho a neopouštět. Jen tak bezpečně dojdeme k cíli naší cesty.

Učedníci s Ježíšem přicházejí na cestě do Jeruzaléma přes Samařsko. Samařané se stavěli nepřátelsky vůči židům. Odmítli poutníkům pohostinství. I my na cestě životem s Ježíšem musíme počítat s chladným přijetím, lhostejností i nepřátelstvím okolí.

Samařané, kteří odmítli Ježíše, odmítli s Ním i spásu. Národ, který odmítá Krista, odmítá spásu a Boží požehnání, zůstává v temnotě hříchu a smrti.

Všimněme si reakce apoštolů Jana a Jakuba:

„Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?“

Apoštolové tu zaměňují vlastní hněv s Božím hněvem. Kolikrát se v dějinách Církve setkáváme s podobnou reakcí. Kolikrát jsme možná i my řekli:

„Bůh by měl toho člověka potrestat. Jak se na to může Bůh dívat.“

Svoláváme z nebe oheň, aby zahubil viníky. Ježíš své učedníky přísně pokáral. Jejich řeč a smýšlení odporují Kristovu vztahu k hříšníkům, jeho trpělivosti v čekání na návrat marnotratného syna. Ježíš nepřišel na svět jako mstitel, ale jako zachránce. Na kříži odpouští svým vrahům. Nepřemáhá zlo silou zbraní, ale silou lásky.

Tak jednali i světci. Příkladem může být svatá Marie Goretti (6.7.). Narodila se v roce 1890 v Itálii v chudé rodině. V domě, kde bydleli, s nimi žil šestnáctiletý mladík Alexandr. Ten jedenáctiletou Marii stále obtěžoval. Až 5.7. 1902 se jí pokusil přinutit, aby mu byla po vůli. Dívka se zoufale bránila a násilník ji ze vzteku ubodal nožem. Marie Goretti zemřela v 11 letech. Když umírala, odpustila svému vrahu slovy:

„Ano, pro lásku k Ježíši jsem mu odpustila a chci, aby se mnou byl v ráji.“

Vrah Alexandr byl odsouzen ke třiceti rokům nucených prací. Přes jeho rty nepřešlo slovo lítosti. Co bychom tomu mladíkovi přáli? Bůh však stál o spásu i tohoto mladého zločince. Po letech nucených prací měl Alexandr sen, ve kterém se mu zjevila Marie Goretti a podávala mu květiny. Alexandr se obrátil a po 28 letech vězení vtoupil jako laický bratr do kapucínského řádu, kde žil do své smrti v roce 1970. Bůh nechce smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil.

Jděme za Kristem cestou do nebe. I když nás čeká smrt, mysleme, co je za její bránou.

Neberme si příklad z Jakuba a Jana, ale modleme se za obrácení hřísníků. Bůh může ve své Prozřetelnosti využít i zločinu k obrácení srdce člověka.