Buďme chudí v duchu

Slavnost Všech svatých 2018

Dnes se radujeme z radosti Církve vítězné, tedy z radosti bratří a sester, kteří již prožívají věčnou blaženost v nebi. Musíme si však uvědomit, že dříve než se stali součástí Církve vítězné, byli zde na zemi součástí Církve bojující. S pomocí Boží milosti překonávali pokušení světa, těla a ďábla, rostli ve víře, naději, lásce i v mravních ctnostech. To, že se dostali do nebe, bylo zajisté především dílo Božího milosrdenství, ale také sami museli pro svou spásu bojovat.

Svatí přijali za své osmero blahoslavenství, která jsme slyšeli v evangeliu. Blahoslavenství ukazují na vlastnosti, kterými má vynikat ten, kdo chce být plnohodnotným členem Božího království.

My si dnes všimneme prvního blahoslavenství, které zní:

„Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.“

Pán Ježíš blahoslaví, tedy nazývá blaženými ty, kteří jsou chudí v duchu, neboť jim především patří Boží království. Pán Ježíš hovoří o „chudých v duchu“, nikoli o „chudých na duchu“, jak toto blahoslavenství někteří nevěrci vykládají.

Co zmanená být chudý v duchu?

Chudý v duchu je ten, který nelne k pozemskému majetku. Má ve vztahu k pozemským statkům vnitřní svobodu. Dokáže se pro Boží království všeho zříci. Křesťan může mít majetek, ale nemůže na něm nezřízeně lpět. Pán Ježíš však vedl apoštoly k chudobě. Známe z evangelií i příběh chudé vdovy. Z dějin Církve známe příklad svatého Františka. Kdo má tak silnou víru, že se zřekně všeho co má, může plně zakoušet zkušenost, že se o něho Bůh stará. Jak řekl Pán Ježíš (Mt 6,33):

„Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“

Chudý v duchu je také ten, který trpělivě snáší těžkosti života (nouzi, nemoc, utrpení).

A konečně chudý v duchu je ten, který vidí svou ubohost v boji o spásu své duše. Vidí, že se musí spolehnout především na Boží milosrdenství. Krásným příkladem je celník, který se modlil v chrámu. Viděl svou ubohost a hříšnost, a proto prosil Boha o slitování. Farizeus si o sobě myslel, jak je dobrý, když tolik pro Boha dělá.

Chudý v duchu vlastně znamená pokorný. Pokorný člověk vidí svou ubohost, a proto se s důvěrou utíká pod křídla Božího milosrdenství. S vděčností využívá Bohem nabízených prostředků ke spáse, zvláště svátostí, modlitby, sebezáporu a skutků milosrdné lásky.

Buďme i my chudými v duchu, kteří nelnou k majetku, trpělivě snáší útrapy života a uvědomují si svou ubohost v boji o spásu své duše. Utíkejme se i my pod křídla Boží milosrdné lásky, neboť u Boha není nic nemožného.