Boj o Ukrajinu III

04.05.2014 21:04

  O dění na Ukrajině existují dva pohledy, které zjednodušeně nazvu americký a ruský. Tyto pohledy si protiřečí a rozdělují občany, kteří se situací na Ukrajině zabývají. Je třeba seznamovat se s oběma pohledy, aby člověk došel k pravdě, nebo se k ní alespoň co nejvíce přiblížil.

 Dále je třeba zbavit se základního omylu, kdy se člověk dívá na dnešní USA, jako by se od doby vlády Ronalda Reagana vůbec nezměnily. Ani na Rusko se nelze dívat jako na Brežněvův Sovětský svaz. Vše ve světě se mění, i politika.

 V boji o Ukrajinu má nyní naštěstí navrch válka mediální. Je těžké oddělit pravdu od lži, kdo je agresor a kdo oběť. V hledání pravdy si můžeme pomoci válečnými konflikty od doby pádu Sovětského svazu. USA vedly mnohé války proti suverenním zemím - bombardování Srbska, útok na Afganistán, Irák, tzv. arabské revoluce (Libye, Egypt, Sýrie), nyní revoluce na Ukrajině.
 Rusko za toto období bojovalo v Čečensku (1994 - 1996 a 1999 - 2009), v Gruzii (Jižní Osetie) a připojilo ke svému území Krym. Zatímco USA se angažovaly daleko od svých hranic, Čečensko je územím v Rusku. Ve válce s čečenskými separatisty zahynulo asi 10000 ruských vojáků a desetisíce Čečenců. Gruzie byla součásti SSSR a Jižní Osetie, která připadla po rozpadu Sovětského svazu této zemi, byla de facto na Gruzii nezávislá. Osetie byla gruzínským vojskem v roce 2008 napadena. Asi 90% obyvatel Jižní Osetie má ruské pasy. Krym patřil do roku 1954 Rusku.

 USA má na svědomí statisíce mrtvých, včetně žen a dětí. Obětí vojenských akcí Ruska je o mnoho méně. Krym byl připojen k Rusku bez obětí, až na dva mrtvé, které má na svědomí výrostek z majdanu.

 Agrese USA v Iráku byla obhajována lží o přítomnosti zbraní hromadného ničení v této zemi. Kdo lže jedenkrát, může i vícekrát. Tady by měl hledač pravdy zpozornět.

 Ukrajina má pro Rusko strategický význam. Je to sousední země s velkou ruskou menšinou. Země jsou spolu ekonomicky provázány. Boj o Ukrajinu je tak bojem i o Rusko. Rusko se cítí ohroženo. Pokud by se Ukrajina stala členem EU a NATO, Rusko by s nejvyšší pravděpodobností přišlo o důležitou námořní základnu na Krymu. Místo Rusů by byli na Krymu Američané, takže by Rusko mělo NATO "za humny".

 Připojení Krymu k Rusku se tak jeví nutností. Myslím si, že toto připojení nebylo ani Moskvou plánováno. Spíše to vyplynulo situací v Kyjevě, kdy byl svržen legitimní prezident. Od protiruské pučistické vlády nemohlo Rusko očekávat nic dobrého. 

 Musíme si také připomenout událost z roku 1991. V tomto roce byl SSSR v krizi. NATO, aby nezpůsobilo tehdejšímu prezidentu SSSR Michailu Gorbačovi potíže, vyloučilo možnost, že by se některá ze zemí bývalého východního bloku (tedy i Československo) mohla stát členem NATO. Severoatlantická smlouva byla v roce 1949 podepsána jako obrana proti Sovětskému svazu. Varšavská smlouva vznikla jako reakce na vznik NATO 14.5. 1955. Členy Varšavské smlouvy byly tyto státy: SSSR, Československo, Albánie (do r. 1968), Bulharsko, Maďarsko, NDR, Polsko a Rumunsko. V roce 1991 Varšavská smlouva zanikla. Dalo by se očekávat, že NATO bude osud Varšavské smlouvy následovat, ale nestalo se tak. I přes slib prezidentu Gorbačovi se NATO začalo rozšiřovat na východ. Členy NATO se postupně staly Česko, Maďarsko a Polsko (1999), pak Slovensko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva (2004). Poslední tři země byly součásti Sovětského svazu. V roce 2009 se staly součásti NATO Chorvatsko a Albánie. Na summitu v Bukurešti v roce 2008 bylo dvěma dalším státům, které se vyčlenily ze SSSR, Gruzii a Ukrajině přislíbeno, že se dřív nebo později stanou plnoprávnými členy NATO.

 Tady můžeme pochopit obavy Ruska z vývoje na Ukrajině. V boji o Ukrajinu Rusko hájí své národní zájmy, které jsou i zájmy bezpečnostní.

 Představme si, jak by se líbilo USA, kdyby Rusko za přispění páté kolony svrhlo režim v Mexiku a snažilo se tento stát přičlenit k připravované Euroasijské unii.

 Politický vývoj po pádu SSSR se jeví jako pokus zahnat Rusko do úzkých. Rusko je překážkou na cestě k budování světové vlády. Zvláště na západě je stále více obklíčeno, a proto se brání.

 Snad nejsou vládcové USA a loutkových vlád EU tak naivní, pokud si myslí, že zahnáním ruského medvěda do kouta z něho udělají krotkého pejska, který je bude na slovo poslouchat. Ruský medvěd se nestal pejskem, ale postavil se na zadní. Vládcové USA a EU se najednou diví, že medvěd má zuby a drápy.

 Rusko se postavilo proti další americké agresi v Sýrii, a podporu k tomu dostalo i od papeže Františka (dopis prezidentu Putinovi). Připojením Krymu Rusko ukázalo, že umí hájit své zájmy. Ruský medvěd se vzepřel smečce honících psů.  A to je dobře.

 Aby se Ukrajina nerozpadla, měla by vyhlásit neutralitu a snažit se o federalizaci země, jak to navrhlo Rusko. Pučistický prezident Turčynov však toto odmítá. Ukrajinu pravděpodobně čeká rozvrat a posléze rozpad. Další "skvělá" práce politiků USA a EU.

 Netvrdím, že Rusko je bílé a USA černé. Jen vnímám, že spravedlnost je na straně Ruska. Rusko je obětí tohoto "majdanského" dobrodružství, samozřejmě  spolu s občany Ukrajiny.

31.3.