Blahoslavenstvi a běda

6. neděle v mezidobí, cyklus C

Jistě známe osmero blahoslavenství z Matoušova evangelia. Svatý Lukáš uvádí čtyři blahoslavenství a čtyři běda.

Nazývá blahoslavenými, tedy blaženými, chudé, hladovějící, plačící a pronásledované. Tito lidé nejsou blahoslavení (blažení) pro svou chudobu, hlad a smutek. Ti, kterým něco chybí, kteří maji materiální nebo duchovní nedostatek, jsou více otevřeni pro Boha a jeho království. Chudí, hladovějící, plačící a pronásledovaní nemohou skládat naději ve svůj majetek, v sebe, často ani v jiné lidi. Proto svou naději upírají k Bohu. Jejich nedostatek je nutí, aby se více spoléhali na Boha. Těm již nyní patří Boží království. Na věčnosti budou bohatí blažeností, nasyceni patřením na Boha a plni radosti.

V prvním čtení prorok Jeremiáš říká:

„Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin!“

Člověk, který vkládá svou naději v Boha, „je jako strom, který je zasazen u vod, který své kořeny vyhání k potoku.“

Takový věřící člověk, i když třeba trpí nedostatkem, žije v úzkém přátelství s Bohem a je šťastný. Prožívá ve svém životě Boží pomoc a ochranu. Je jako strom, jehož listí zůstává zelené, který nepřestává nést ovoce. Je živý a plodný. Je živý, neboť žije v Bohu a s Bohem, je zavlažován milostí Ducha svatého. Je plodný, neboť přináší pro druhé dobré ovoce. Je svým životem užitečný pro ostatní lidi.

Jak máme chápat Ježíšova běda bohatým, sytým, veselým a nepronásledovaným? Člověk bohatý (materiálně či pýchou), který si život zařídil tak, že mu nic nechybí, od Boha už nic neočekává. Vlastně ani Boha v životě nepotřebuje. Jeho pomocí a oporou je majetek. V majetku má své potěšení a smysl života. O tomto člověku Jeremiáš říká:

„Prokletý člověk, který spoléhá na člověka, kdo za svou oporu pokládá smrtelníka, od Hospodina odstupuje svým srdcem.“

Kdo se v životě spoléhá jen na sebe nebo na jiného člověka nebo na svůj majetek, je zván „prokletým“ - bez Božího požehnání. Proč? Tím, že spoléhá na věci pomíjivé, odstupuje od Boha, tedy i od jeho požehnání:

„Je jako jalovec na pustině: nevidí, že by přišel déšť, svůj domov má v suchopárné poušti...“

Je vlastně mrtvý a neplodný. Jeho život nepřináší žádné hodnotné ovoce. Takový člověk nemůže očekávat štěstí ani na věčnosti.

Těm, kdo žijí v nějakém nedostatku je dnešní slovo povzbuzením. Nemají závidět těm, kteří žiji v hojnosti. Vůči bohatým jsou ve velké výhodě. Protože se nemohou spoléhat na sebe a na to, co mají, mohou se tím více spoléhat na Boha a od Něho každodenně očekávat pomoc.

Těm, kteří žiji v hojnosti a spoléhají se na sebe, je určeno varování. Tím, že se nespoléhají na Boha, nemohou dostat Boží pomoc a požehnání. Mohou prožít život v praktické nevěře a ztratit nebe.

„Požehnaný člověk, který doufá v Hospodina, jehož oporou je Hospodin!“