Bez naděje nelze žít

11.11.2013 11:56

32. neděle v mezidobí, cyklus C

 

V druhém listě Soluňanům jsme slyšeli, že jsme od Boha dostali „nepomíjející útěchu a radostnou naději“.

O naději budeme dnes mluvit.

Naděje patří mezi Božské ctnosti. Božské ctnosti jsou nejdůležitější nadpřirozené ctnosti, které jsou při křtu vlité do naší duše spolu s milosti posvěcující. Jsou nazvány božské, neboť je máme od Boha, k Bohu nás vedou a s Bohem nás spojují. Vedle naděje patří k Božským ctnostem víra a láska. Božské ctnosti nás činí schopnými žít ve společenství s Bohem a oživují všechny lidské ctnosti. Božské ctnosti v nás rostou přijímáním svátostí duchovně živých a dobrými skutky. Tyto ctnosti ztrácíme těžkým hříchem, zůstane jen schopnost věřit a doufat (ctnosti nedokonalé).

Božská ctnost naděje „je Božská ctnost, kterou toužíme po nebeském království a po věčném životě jako po svém štěstí tím, že důvěřujeme Kristovým příslibům a nespoléháme na své síly, ale na pomoc Ducha Svatého“ (KKC 1817).

Božskou ctností naděje pevně doufáme, že nás chce Bůh spasit, že nám chce dát nebeskou slávu. Dále doufáme, že nám k dosažení nebe dá všechny potřebné prostředky. Jsme přesvědčeni, že nám Bůh může dát nebeskou slávu, neboť je všemohoucí, a že nám ji chce dát, neboť je milosrdný.

Hříchy proti naději jsou: nedůvěra, zoufalství a opovážlivé spoléhání na Boží milosrdenství.

Křesťan, který má naději, se podobá silnému stromu s hlubokými kořeny. Žádný vichr ho nemůže vyvrátit. Symbolem naděje je kotva. V listě Židům čteme (6,19-20):

(V této naději) máme bezpečnou a pevnou kotvu pro duši. Ona proniká až do samého vnitřku (nebeské svatyně), kam pro nás jako předchůdce vstoupil Ježíš.“

Božskou ctností naděje jsme již zde na zemi pevně zakotveni v nebi, zakotveni v Božském Srdci Páně.

Doléhá na nás různé trápení, ale nemalomyslníme, nepodléháme zoufalství, neboť jsme zakotveni v Bohu. Bůh nám může a chce pomoci, neboť je všemohoucí a milosrdný. Naše srdce je plné důvěry. Bůh o nás ví, o nás pečuje v potřebách nadpřirozených i časných.

Naděje dávala sílu mučedníkům. Nadějí se skvěli světci. Za svatým Janem od Kříže, když byl představeným kláštera, přišel jeden bratr se starostí, že jim došly všechny zásoby i peníze a že nemá na zítřek, co by dal bratřím k jídlu. Svatý Jan řekl:

Bůh má ještě mnoho času, aby se o nás postaral. Dnes jsme povečeřeli. A ten, jenž nám dal dnes večeři, dá nám zítra i oběd.“

Časně ráno zatloukl na brány kláštera člověk, který přinesl dar – velkou sumu peněz.

Světci byli naplněni duchovní radostí, neboť jim naděje dodávala zvláštní jistotu vzhledem k nejisté budoucnosti.

Prosme Boha o růst Božské ctnosti naděje, abychom se v životě dokázali opřít o Boha, který nám může pomoci, neboť je všemohoucí, a chce pomoci, neboť je milosrdný.