Bez Boha je všechno k ničemu

25.10.2014 14:58

27. neděle v mezidobí, cyklus A

  V dnešních biblických čteních je Boží lid přirovnáván k vinici. Prorok Izaiáš popisuje, co všechno Bůh pro svou vinici, pro svůj izraelský národ vykonal. Vybral pro svou vinici dobrou půdu na úrodném svahu, oplotil ji, zbavil kamení, osázel ji ušlechtilou révou, postavil věž na hlídání úrody a vybudoval lis.
  Bůh vybral pro Izrael dobrou půdu - zaslíbenou zem. Chránil Izrael před nepřáteli, dal mu moudré učení Mojžíšova zákona, střežil ho jako zřítelnici oka.
  Bůh čekal od Izraele dobré plody, očekával plodný život těch, kteří jej uznávali za svého Boha. Přišlo zklamání. Místo dobrých hroznů se urodila pláňata. Bůh proto vyčítá Izraeli:
  "Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody?"
  Bůh pro Izrael udělal všechno, co měl. Izrael měl poslouchat Hospodina, žít podle jeho přikázání a být svědkem víry v pravého Boha mezi pohanskými národy. Izrael však opustil svého Boha, svými hříchy ho urážel. Přichází trest - Bůh se přestává starat o svou vinici, přestává chránit svůj lid, nechává ho napospas okolním národům.
  I v žalmu 81 můžeme číst podobná slova:
  "Ale můj národ na můj hlas nedbal, Izrael mě neposlouchal. Nechal jsem je tedy v zatvrzelosti jejich srdce, ať si žijí podle svých nápadů!"
  Bůh nemusí trestat lidi katastrofami. Může potrestat zatvrzelost lidí tím, že je nechá žít podle jejich nápadů. Když mne nechcete poslouchat, žijte si podle svých výmyslů. Člověk, který Boha odmítá a žije podle svých výmyslů, často končí velmi zle. Izrael skončil v babylonském zajetí, odpadlík žije v zajetí hříchů. Vzpomeňme na komunismus. Ten také Boha nepotřeboval. A kolik lidí uvěřilo tomu, že vybuduje ráj na zemi. Bůh nechal žít náš národ podle svých nápadů. Dodnes prožíváme následky toho "ráje", v ekonomice i v mravním životě.
  Na podzim slavíme 25. výročí tzv. "sametové revoluce".  Také nám bylo slibováno, jak se budeme mít dobře, jak doženeme západní Evropu. Využili lidé svobody, aby se vrátili k Bohu? Je volný přístup do kostela, k duchovní literatuře, věřící může vyznávat veřejně svou víru, ale tato svoboda byla využita jen málo, a když, tak ve špatném směru (východní náboženství, magie). Ale pravé víry, kdy člověk věří v jednoho Boha ve třech Osobách, pravidelně se k Němu modlí, respektuje a snaží se žít podle Božích přikázání, je málo.
  I dnes nás nechává Bůh žít podle našich nápadů. Jsou občané naší země štastni? Prožívají dnešní děti krásnější dětství, než jsme prožívali my?
  Aby nebyl člověk člověku vlkem je jen jedna cesta - cesta k Bohu. Rád cituji svatou Terezii z Avily, které říkala:
  "Bez lásky je všechno k ničemu."
  A protože Bůh je Láska, můžeme dodat:
  "Bez Boha je všechno k ničemu."
  Jen poslušnost Bohu je cestou k vybudování spravedlivé společnosti.
  Neposlušnost Bohu, to je cesta ke katastrofě - jedince i celého národa.
  My, kteří se hlásíme k Bohu, kteří tvrdíme, že v Něho věříme, musíme být poslušni jeho slov. Vnášet do světa Boží světlo, pokoj a lásku.
  Žijme tak, jak to od nás Bůh očekává, a buďme tak proroky pro dnešní svět.